Odpočí(tá)vání s blogem – díl 16.

Žádné komentáře u textu s názvem Odpočí(tá)vání s blogem – díl 16.
Fotky a komentáře
Vybral jsem obrázky o kterých si myslím, že by vám mohly zpříjemnit večer. A kdo si myslíte, že příjemný už máte, pozvěte blog jen tak lehounce k osvěžení.
První, co člověka zaujme, je řád. Příroda má kamenný. Co je k fungování dostává přednost. Prověřované, opravované, spontánní.
Třeba tady. Koláče květů – ty, které ještě potřebují zaujmout milence, sledují životadárné paprsky závisle. Zbylé si odvádí zrání v poklidu do ústraní.
A podobně je tady.
Nejsou opilí, jen život skončil. Na poslední slavnosti se ještě potěšili a odešli. Nebudou třeba.
Tahle je veselejší. Tady se žije. Ale ač se to nemusí zdát, přes onu pohodu i tady jde o dost. Otakárci v čase léta patrolují nad územím, aby zachytili feromony budoucích milých a v svatebním reji splnili, co mají. Jistě jste poznali – otakárek fenyklový, u nás vídanější.
Tady upomínám na krajinu dávného dřívějška.
Najdou se takové obrázky ještě. To je barev, co hrůzných plevelů! Tak jsme je z krajiny vymlátili. Pro zrno. Se vší krásou.
Byli jste někdy u pramene? Nabrali vody? Nebojte, horší, než ta vaše navyklá nebude, i kdyby studánka hostila žáby.
A energie? Co vám to říká? Myslíte, že tu nějaká je? Samozřejmě, že je! Stojíme u zrození. V čistotě nádherného! Kolik jen bláhovců ten úkaz volal k oslavení!
Nikdo asi nepoznáte, jde o jeden z pramenů Malé Mohelky v oblasti podještědského Lesnovku, místa vskutku impozantního.
Krása a smrt! Tak by se mohla jmenovat fotka, příliš tedy neostrá. Neostrá proto, že pavouka jsem si nevšiml. On ale tam číhá za vylomeným okvětním lístkem v bráně smrti! Hmyz letí za vůní až naletí.
A tohle se vám bude asi líbit. Přírodní lékárna.
Zkoušeli jste někdy bylinky? Nasbírat si vlastní a podle návodu usušit. Uložit do plátěného pytlíčku a pak, pak se k tomu obřadu vychystat. Zalovit po stříbrné z nálad a pustit tam tu Přírodu. Budete živí, uvidíte. A živí jak!
Kolega ze Slavičího háje Pavel, má doma v průjezdu rozvěšenu levanduli v kytičkách. Co myslíte? Sedí se u něj příjemně?
Tak teď se nadechněte zhluboka! Tyhle růže, kdyby u vás kvetly, ucítíte na dálku! Jsou ale už tolik vzácné. Kvetou kratičce, ale je to rozkoš.
Poléhavá a beztrnná růže galská na jednom z bousovských nalezišť.
Teď ukážu přírodu statečnou, tady tu naši. Přežívající na nejmenším možném prostoru. Šel jsem tam spočítat život jednou. Samozřejmě mne lákala hlavně ptačí křídla, ale i tak to tam dýchalo nahlas. Síla živobytí!
A teď mám po ruce vteřinu s zničenou krásou. Ale ona tam nestojí nejvýš!
Předlouhé ostruhy vzácného otakárka ovocného urval ťuhýk, ale motýl se k vykladení zachránil a krčí se ještě vystrašen. Slunce se ho už ale chystá zavolat zpět.
Zalistujte kalendářem nazpátek.
Jsme v luhu vlčoplských lesů, v kobercích bledulí. Copak ty zvonečky a lačné včely, ale ta vůně! Po jaru k nám natěšeným!
Jakou má barvu úhor, když léto nahlédne. Tak to znám z dětství ze všech těch motýlích luk, co kolem zavánělo.
Slíbil jsem dopoledne i trochu legrace, mám ji.
Meteorologická služba Slavičího háje! Spolehlivá.
A kdyby mělo jít o více předpovědní jistoty, je tu posila.
A pak už jen předpovídat týmově.
Ještě veselost nekončí.
Takhle to může vypadat, když jdete po stopách věků hluboko pod zem.
Jezírko s základy prastaré dřevěné stavby (vpravo dole) v čase prvního rozkrývání.
A pojďme z toho do smutku.
Znám v krajině kdejaký kout. A jsou v ní i místa mocná.
Veterána na Zájezdech už takhle neuvidíte. Zbyl z něj pahýl a člověk si tady v celé brutální tvdosti uvědomí známé – Žádný strom neroste do nebe!
Abych předešel nářkům milovníků rezavého peří, že žádné nedám, jeden starší obrázek po ruce mám.
Někdy si říkám, kdyby člověk znal místo toho prstýnku z hliníku, kde leží. To by bylo zajímavé. Neumím to ani po letech.
U slavíků už zůstaneme, aby to bylo stylové.
Hledal jsem nedávno pro hradišťské Dolce snímek nejkrásnější a nenašel. Mám ho až teď. Je to hloupé dávat ho tam nazpět, pověsím ho sem a vy si zavzpomínáte.
Je to ten „jarní výbuch“ v pozadí s panoramaty. Tak tohle, když tam vážení uhlídáte, budete se vracet i o píchlém kole!
Když se na hnízdištích stane toto, jsou slavíci ve dveřích.
Poznejte, jak si krajina zpěváků váží a co je ochotna pro tu chvíli udělat. Když tam půjdete v zimě, projdete bez zájmu kolem. Ale teď?
Tady je trošičku jiná, ale ve stejné příletové vteřině. Jsme jinde.
Takhle bude vypadat Slavičí háj – slavíků ráj.
Pojďme na poslední.
Je úchvatná po své výpovědi. Já ji pro vás nepopíšu a vy, aby vás to tady bavilo, si vlastní titulek vymyslete.
Jen už technicky: Jde o končící slavičí léto na Staré Studénce a místo slavíka už v síti visel akorát lístek. Kde mají listy srdeční krajinu, víme to některý z nás?
To je pro dnešek vše. Klidně se tady procházejte už sami. Krajina k vám dál promlouvá..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.