Pobytem na hranici
Myslím si, že zajímavým tématem pro dvanáctý den dvanáctého měsíce roku by mohl být slavík tmavý. Druh u nás vzácný, více spíš přehlížený.
Nadpis zmiňuje hranici a já to vysvětlím.
Jednak „můj“ severovýchod Mladoboleslavska je hranicí pro slavíka obecného v šíření z Polabí dál (o tom řeč nebude), pak ale určitou hranicí je i naše republika ve vztahu k hnízdnímu rozšíření slavíka tmavého. Snad nejsem příliš složitý, vyložím to tak, že sice jeho areál leží severněji, i u nás se však občas objeví. To jsou ony poměry na hranicích, protože i náš obecný se tu a tam objeví někde „výše“, jak dokazují hlášení od zpravodajů.
Pro Faunistickou komisi při ČSO jsem měl zrevidovat doklady hnízdění čistých párů slavíka tmavého a výsledkem byl jediný případ, který bylo možno akceptovat. Od Záhlinic na Moravě. Ostatní ne a tak vyznělo doporučení.
Přesto se u nás slavík tmavý vyskytne a je-li jím na jaře sameček, často i zpívá a o to se opírá řada hlášení. Samičky unikají pozornosti, jsou tiché, na průtahu rychlé. Jako tato od Slavičího háje v Dolním Bousově.
Chytit lze na jaře i „tichého“ samečka, který buď protahuje, anebo se pokouší o nějaký zálet v mimodruhovém vztahu. Tento z Červenské kosy se ale „nepokoušel“.
Většinou ptáky, kteří opravdu nejsou v prostředí vidět, zachytí náhodně sklopka (chytací zařízení kroužkovatele), protože ti jeví o nástrahu zájem.
Za opravdovým hnízděním bychom museli na samý východ Slovenska do mokřadů Latorice, nebo do Polska a začít v místě společného výskytu obou druhů u řeky Prosny. Nebo pak stranou v Německu u řeky Odry.
Nabízím snímek od polské Warty.
Měl jsem příležitost s kolegy projet Polsko na východ a zažít už jednolitě zpěv slavíků tmavých. Bobří vrbiny mohutných řek hostily tyto slavíky po desítkách a člověk jinak vzácnému zpěvu brzy přivykne.
Takhle to tam vypadá.
A takto se zkoumají hlasové projevy.
Slavík tmavý zimuje na jihu Afriky. Jeho migrační trasa je tedy mnohem delší než u slavíka obecného, který letí do Sahelu. I proto je přílet na hnízdiště pozdější a váže se ke konci I. dekády máje (pro ty nejčasnější).
Slavík tmavý také je tím, kdo se „dokáže učit“. Zpěv umí přizpůsobit slavíku obecnému, ovšem „tvrdý“ akcent a „rozvážnost“ pomlk by jej prozradit měla. Sám jsem si ovšem naběhl k pobavení celého týmu, který měl slavíka z předchozího roku označeného a jeho divný zpěv zaznamenán. Chytit jsem jej dovedl, očím uvěřit nechtěl. Přitom se jednalo skutečně o druhově čistý exemplář. I proto pokora před tématem, záludností je pořád všude dost.
Ještě dám fotku bobřích skluzavek do řek, kde jsem vynašel možnost být v odchytech podle pobytových stop úspěšný. Jinak by v té vrbové džungli člověk chytáním utonul.
Řeky tam vidět zcela svobodné, což od nás neznáme.
A ještě v zkratce téma kříženců, kdy se ukazuje jasně, že vývoj oddělování příbuzných druhů není ještě u konce. Příroda si opravdu od samého začátku vede svou v uspořádávání a představách všeho a my při tom můžeme být během svého života svědky krátkého segmentu celku.
Dík ale za příležitost toho strhujícího poznávání!
Takto jeden z potomků mezidruhového selhávání může vypadat. A já se obrázkem s vámi pro pondělí loučím.
(Hybridní samice z předměstí Mladé Boleslavi, jediná svého druhu pro vědu potvrzená).
