Nevím. Poslední dobou se dějí věci docela zajímavé. Dneska to byl už normálně vrchol!
Uklízím zahradu před polednem kvůli oslavě mladých a z kovárny začne zpívat slavík! Budete si myslet, že jsem u práce asi trochu popil, vůbec ne.
Samozřejmě, že jsem si myslel, že někdo z rodiny mi chce přilepšit po sezóně a udělat radost. Ani jsem tam nespěchal, ale když zpíval už pěknou chvíli, říkám si – jdu celou tu legrácku ukončit příchodem. Ať je hotovo. Zasmějeme se a já půjdu pokračovat v práci. V kovárně ale nikdo nebyl, doma téměř taky ne, kolega/syn dávno odjel. Jasně, že jsem viděl, že se přehrává chytací zařízení, které jsem před dvěma dny odložil v dílně na lavici. Že tam asi těžko bude zimovat slavík.
No jo. Jenomže nic jsem nikde předtím nezapínal a slavíka už vůbec ne. Na přehrávce byl aktuálně v konci chytání králíček ohnivý, protože je pomalu zkouším a vyhlížím.
Muselo se stát následující: sice jsem nepřepnul do polohy vypnuto, jen stopkou jsem to tehdy zastavil a teď se mi to konečně asi i dovybilo. Tím se přístroj ještě zřejmě zaktivoval v zbytku sil, ale proč přehrával slavíka, který je jinde?
Co na to mistr Martin, až přijde na blog? Hoď mi to na FB když tak. Anebo sem pro všechny, to je jedno. Chtěl bych znát tvůj názor.
Tak, a teď z jiné strany a popíchnu ono tajemno.
Co to je za posezónní výkřik?
Jak to, že se takhle slavíci připomněli? Co se kde děje? Čekám na zprávy z okolního světa. Nestal se s některým průšvih? Ne, to by takhle přeci „nezpívali“.
Co to je za podivné paralelno?
Jasně – ta technika. Třeba se to vysvětlí, ale já si musím jít napsat zajímavý zážitek. Posezónní.
Pro případné detektivy:
Zástěra je pod přístrojem proto, že jsme ji nepoužívali, leží tam déle, než přístroje.
Zvláštní příběh. Vím, že na to Pavle nevěříš, ale i toto je podle mě důkaz, že něco mezi nebem a zemí existuje. Dřív jsem taky bývala skalní materialista, ale už pár let nejsem, jsem teď takový "mnohými událostmi nahlodaný materialista"…. Ale proč by měl ten slavík zvěstovat zrovna nějaký průšvih? Život nás stále něčím novým překvapuje a to je na tom přece krásné.
Díky ti moc Aleno.