Jak že se hnízdilo?

2 komentáře u textu s názvem Jak že se hnízdilo?
Vždy už o prázdninách jsem schopen říct, jaká byla hnízdní sezóna u slavíků Mladoboleslavska.
Podle toho, jak vypadají hnízdiště v čase po vyvedení mláďat, ovšem dřív, než se sama vydají na potulku.
Letos šlo všechno slavíkům na ruku. Na jaře nebylo problém sehnat po zemi potravu, šílenosti počasí se nekonaly, predace slavíkům sice občas uškodí, většinou však potom uspějí v náhradním hnízdění. Kdo je tady na blogu nový či novější a nevěděl by, tak připomenu, že náhradní hnízdění za předpokladu, že rodiče přežili a přišli „jen“ o snůšku, nanejvýš velmi malá mláďata, obsahuje méně vajíček. (Omlouvám se za ty věty, ale jste už zvyklí).
O prázdninách musí být ornitolog pozorný a je-li takovým, pak objeví právě i onu rozkolísanost hnízdění podle mláďat.
Sezóna 2016 byla slavičím rokem dobrým. Spousta mladých slavíků je už na své první cestě, někteří s kroužky, zatím ještě lesklými. To až africké slunce jim přidá patinu a ražbu na nich zvýrazní.
Nenašel jsem za celý čas případ, kdy by jim kroužek vadil, vždy značka fungovala dobře. Jen jsou tací chytří a kontrolní odchyty se u nich často nedaří.
Největší radost mám vždy právě z mláďat zastižených v dalších letech doma. Člověk si říká, jak to ten mladý slavík dokázal najít. Kdo by si to říkal se mnou, ať se podívá do knížky, co jsem o nich napsal a tam to najde hned několikrát. Kdo ji četl víckrát a zná zpaměti, ten to může vystřelit od pasu. I takoví jsou.
Prozradím ještě, že jde o báječný pocit, když člověk zjistí, že slavík je kroužkovaný z dřívějška. Hlava začne šrotovat myšlenky a všechno skončí dojetím. To u těch, kteří jsou jaksi badateli „měkčími“. V chytání nepospíchám a tak si při kontrole ptačí postavy většinou i promítnu, co jsem za ten čas, co jsme se viděli naposledy, udělal ve svém životě. I když mi je jasné, že ptáka to nezajímá. Já bych naopak uvítal, kdyby mi pár věcí prozradil na sebe.
A když už jste stránku navštívili, abyste hned nemuseli odcházet, zmíním pár slavičích osobností. Už jsem to tu několikrát v čase tak udělal.
Nejstarší slavík československé ornitologie, to bylo panečku setká(vá)ní!
Bělohlavý slavík tmavý v Polsku, to jsem tedy koukal!
Pelichající zpěvák na Staré Studénce s kroužkem centrály Ozzano. To byl tedy příběh! Co všechno ten kroužek pověděl. I pro rok další, kdy se samozřejmě mistr na Studénku hnízdit vrátil tak, jak jsem do Itálie za něho prve slíbil.
Slavičí samička, přepadená na hnízdě kunou, nevzdávající se a hnízdící toho léta dál jinde na dvou vajíčkách, v tři kilometry vzdáleném větrolamu u Malobratřic. To bylo panečku setkání, dávno jsem myslel, že je mladá dáma po smrti, když se tam u Velkého Suchého válelo mezi duby tolik rezavého peří. Pak ke mně dolehne na silnici jednou letní pozdní zpěv, jdu se za ním podívat do míst, kde slavíci nikdy nehnízdili, chytnu samečka se známým kroužkem, ale odjinud, že. Chytnu pak i ji a mumlám si tam ten její kód v překvapení. Hřbet měla orvaný se zaschlými škrábanci, ocásku třetinu, ale život – ten zachránila. A už zas jinde v kraji přívětivějším a v nové naději naplňovala to, proč přiletěla.
Ano vážení, kroužkování smysl má, protože jinak bych vám tady mohl tak akorát vyprávět o tom, jak píská čínský plyšový slavík, kterého jsem jednou dostal darem. Hřbet má nepoškrábaný.
Mějte se hezky.
Jo, a kdybyste chtěl někdo vědět, jestli se takovýto zpěvák ve výběru uplatní – to byste koukali jak!
Před rokem i teď. Bylo to nádherné prostředí v místech, kde Prosnu spolkla mohutná Warta, v inundačním území, rozezpívaném právě tmaváky, jak kolegové a kolegyně v žargonu (někteří) říkají.
Měl z předroku barevné značky navíc, aby byl k pozorování i dalekoheledem v té džungli keřových vrbin, zmlazovaných pilkami bobrů. Takže pozorovat šel dobře. Byl ale velmi opatrný.
Nejde na ty chvíle zapomenout.
Polští slavíci a jejich mezidruhově prolínající se hnízdiště mi za ty roky otevřeli oči, co všechno se může dít. A taky naučilo obdivovat krajinu jejich, rozlehlou, zachovalou.
U obrázku – vnímavější si všimnou, jak výrazné má slavík oko. Je to právě nezvykle bílým zbarvením tváří.

2 odpovědi na “Jak že se hnízdilo?”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php