Je čas, dát si věci dohromady po sezóně.
Hlavně noční odchyty náčiní poznamenaly. Sítě prokousané od netopýrů a taky je třeba pořádně všechny usušit. Sklopky projít a zašít jim síťky, pružinové závěsné váhy povzbudit. Je zajímavé, že americká je na tom líp, švýcarská je citlivá na prach. Přidrhává a když slavíky vážím na čtvrt gramu, zlobí.
Pořádek musím udělat v zásobě kroužků a přiobjednat chybějící. A pak už si můžu jen v klidu bádat. Mám k určení zaslaných několik nahrávek zpěvů, teď bude čas. U záznamů, které jsem nepořizoval sám je problém, že nevím okolnosti setkání se slavíkem. Dobré je vědět i to.
A když jsem u toho poslechu, poslechnu si i něco z hudební produkce, co mám rád. Sleduji třeba pardubickou kapelu Marien, ovšem nejvíc mi naloží výrazně přeshodinový kvalitní záznam rozhlasu Pardubice z koncertu Druhé trávy a Roberta Křesťana (21.5.2014). Emoce vyhledávám, sám jimi vládnu po besedách, nestydím se za ně a tohle je fakt síla. Něco uvěřitelného. Dávno jsou tito mými. A tady!? Tažní koně, Ještě není tma, i ostatní texty i muzika. Pokora – je to slovo.
Kdo máte chuť a večer čas, klikněte na to. Třeba se neshodneme, třeba řeknete, že cedí text mezi zuby. Máte jiné, proč ne. Proto je hudby tolik.
Tak to jsem ovšem poodešel stranou. To jen, abyste věděli, že neležím jen v ptačím zpěvu.
Uklidím badatelnu, je tam nepořádek, jak jsem tam odstěhoval všechny ty vykopávky ze zahrady. A pak budu plnit dluhy, co jsem směrem k lidem nasbíral. Takže dojde i na vás, a na vás taky. I na další…
Nedávno se mě ptali, proč neděláme Podzimní festival ptactva. Nestihli bychom to, těšte se na jaro na Vítání ptačího zpěvu. Kde bude, dozvíte se včas.
Musím jít, aby mi nechcípla výheň. Pracovat.
