Tak si odškrtávám v kalendáři další minulou akci, návštěvu odchytové základny u Žehuňského rybníku.
První týden srpna tam má vždy známou tvář, ať to je v roce šestnáct, nebo bylo před tím.
Ti lidé, stejné rákosí, síťové linie, stejné nadšení, přetrvávající napětí. „Jak že to bude, až budem balit?“ Nejspíš si už zase říkají. No, letos hned v prvních chvílích měli dva zahraniční kroužkovance a jeden lepší druhého.
Zas vylétli v louce nádherní motýli, slunce připalovalo, slavíci všichni ještě odletět nestihli. A tak jsem mohl pracovat i já. Za rezervací, směrem k nádraží.
Trnky a ostružiní, divoká prasata, nově položené koleje vlakům, které jezdí každou chviličku, prázdninový křik dětí za vodní hladinou u dávného přívozu.
Zalézám do křoví k vysychajícím stružkám a líčím. Moc se to nedaří, i tady už mě znají, ale těším se na večer. Vezu myšlenku provést noční odchyt táhnoucích slavíků.
A už se stmívá, už je tma docela. V kempu jde diskuse o peří i o životě, tábor pod letitými stromy si návštěvu pochvaluje: „Zase jsou tady, ti lidé s přebarvenými kroužky na šňůrách!“
Ve dvě jdu stromořadím, kudy se do kempu přijíždí, začít chytání. A pak už chodím s lampičkou na čele ke kontrolám síťové sestavy a zpět se vracím těžknoucí pocitem nevítězství. S představou, jaké by to bylo, kdyby vše fungovalo podle přání. V půl páté se nad krajinou začíná rozednívat, pomalu, ale jistě. A sítě prázdné. Už nevěřím, nefunguje to. Až půjdu za chvíli, bude to naposledy a všechno zabalím. Už ani z dálky nevykukuju k tyčím nedočkavě, jenom jdu a mám v hlavě zmatek. Sítě jsou ale slavíky zrezavělé, nikdy jsem nic takového neviděl!
Jdu k prvnímu a ujišťuji se, že nejde o hloupost a pak mažu pro foťák a pro náčiní.
Když jsme je povybírali, bylo jich jedenáct. Tak vzácný materiál, taková příležitost!
A jedna zajímavost. Bude zkoumána na DNA. Zřejmě potomek podivného páru v některé z předchozích generací, má tmavé lemy na krovkách jako slavík tmavý. I hlas měl přesně takový.
Zůstal jsem na noc další a pokus ověřil. Funguje.
O pěkný kus jsme postoupili a půjdeme dál.
