Nevíme o nich všechno a vědět nikdy nebudeme!
Voláte, píšete, upozorňujete a já za to děkuji.
Teď je ta doba, kdy můžeme slavíky monitorovat. Unikátní výměr máje, kdy od prvního začíná být daleko a k desátému též. Čas potulných pěvců.
Velmi zajímavý je údaj od hranic na Trutnovsku, kde stranou Rudníku v pásu křovin zpíval slavík obecný od 1. do 2. máje. Nejspíš pták, směřující do Polska. Lidé ho poslouchali z okna ložnice. Když jsem u toho „domácího“ poslechu, stalo se nám to i tady v Kněžmostě. Do mlýnské zahrady se vrátil slavík. Asi po desíti letech. Znovu zahrada zarůstá a je jen otázkou času, kdy se nějaký usadí. Tenhle totiž zpíval jedinou noc a pak se ztratil. Poslouchali jsme z okna. Mít tak zase slavíky na doslech!
Zpíval tradičně ze střemchy, však se na to vyparádila!
Co je to za ptáky?
Nejpravděpodobnější jsou možnosti dvě: Může jít o ptáky nezkušené – loňské, kteří ještě nikdy nehnízdili a teprve se usadí. Pak může jít o ptáky bez domova, což je tady teď hodně aktuální. Ze zničených hnízdišť.
Pozoroval jsem jednoho takového starého známého. Vrátil se na hnízdiště, které bylo zmrzačeno prosekáním cesty zevnitř, ne od louky. Ale pro novou širokou techniku, aby projela. Za své tedy vzaly mnohé stromy a především větve keřů, do prostoru zasahující. Vznikl tak lem připomínající pouze jakousi otrhanou záclonu, úzký, průhledný, v kterém se slavík neusadí. Však taky dotyčný zmizel a už se neobjevil.
Zažil jsem s nimi letos už dost. Dvě lokality jsem nově připsal, osmadvacet (zatím) odepsal. To je výsledek bezohlednosti k této krajině. A jde jen o začátek. Nejen krajina, ale i my, co chceme v ní pořád ještě vídat život – budeme to mít těžké. Unijní ohledy spíše neočekávám a český výklad těchto je pomístně hrůzostrašný. Neplatí to ale pro všechny, i tady na okolí jsou zemědělci, kteří se ve vztahu drží. Pro ty by jakákoliv paušalizace byla křivdou. Tak, ať se to ví.
