Nechtěl bych Cimrmanologům loupit nápady, ale ono už toho bylo všude tolik uvedeno, že se člověk nevyhne. Dobře, já si to půjčuji pro hlouček dětí ze sobotecké školy. Co hlouček – třída, a po ní ještě jedna.
Sešli jsme se nad knížkou a bylo to hezké. Baví mne jejich ptaní, jsou druháky a ti už něco ví! Vědí třeba, že do Prahy vtéká Vltava a to najdou i v slavičí knížce. V kapitole šestnáct. A pak jsem je pozval k jejich koupališti na květen, tam slavíka uslyší „na živo“.
Měli pro mne ti mladí posluchači dárek, už jich v kabinetu pár pěkných podobných mám. A dámy učitelky? Myslím, že mohly být spokojeny, pozornost udržena, setkání výživné. Obě měly k tématu blízko – jak to sem jen napsat, abych nebyl konkrétní příliš. Jedna je příbuznou východočeského ornitologa-kroužkovatele a tamního primáře jedné nemocnice Jirky (on už se tady najde, až sem přistoupí) a druhá má jméno po ptačím mistrovi. Pěkné.
Knížka je důvod, proč kývnout na nabídky okolních škol, jinak bych čas hledal těžko. A teď ho bude ještě míň. Ptáci už zpívají, slavíci se v Africe brzy už odrazí k cestě.
Tady u nás už jaro zastavit nejde, vidíte to kolem sebe sami. Na poslední chvíli jsem špačkům postavil budku nově, loni spadla. Však už je od mlýna slyším, pár dnů tu jsou.
Letěli první skřivani, je mi líto, že tenhle kraj už jim nemá co nabídnout, v polích kraluje Smrtka. Táhli k horám.
Červenka obecná je druhem, kterému patří ornitologický rok 2016.
Bylo to tajné donedávna, už není. Věděl jsem to, protože jsem se podílel na přípravách svátku. Týká se tak trochu i slavíků, proto jsem byl osloven redakcí Ptačího světa.
Jedna červenka tu u nás přezimovala, včera tu ještě byla, ale odletí. Všechny vždy odletěly. Bude doma jinde, tipnul bych si v Pobaltí.
Když pozorujete zem, co se s ní děje, jak vydechuje – ano, už to začíná! Tu vůni přeci zaznamenat lze a je jedinečná. Loňské listí se začíná pařit, láká do toho mikroklimatu hmyz a kosové i s tou červenkou to vědí. Dočkali se. Kosové jdou do párů, červenka zvedne křídla. Budu jí přát, ať doletí – a svátek, který jsme jí v republice vymysleli, ať si užije.
Úplně nejoblíbenější prý je v Anglii. Mezi lidmi, samozřejmě, ne na talíři. I když ani to ještě není definitivně u konce. Ve Středomoří. Končím tedy zase knížkou, protože tam podobný příběh je i vkreslen.
