237 klíčových záběrů

Baví to člověka náramně. Jako když filatelista prohlíží pod lupou zoubkaté unikáty, v náladě, se sebou spokojený, běží mu fajn chvilky života. Tak vypadám, když rozklikávám snímky nafocených slavičích křídel v čase přepeřování. A mám jich tolik, že dávají představu o pozoruhodném procesu. A najít lze ještě víc, stačí opravdu hledat. Porovnávat je, stavět odůvodnění. Vím, že takovou příležitost mám jenom já, nevěřím, že někdo má sběr podobný.

Výhodou je, že fotografie jednotlivých fází jsou průkazné a srozumitelné. Tento materiál se podařilo získat nákladem spousty hodin. O to by ale nešlo. Každý přeci, kdo chce být znalým, musí investovat námahu. Výsledky se podařilo zajistit objevy jinými, předchozími. Zejména nalezením způsobu, jak pelichající slavíky v prostředí prokázat a pak taky chytit.

Ano, všiml jsem si poslední roky, že výzkum úspěchy těžkne víc, než kdy jindy a jen bych si přál, abych nacházet ještě mohl. Mám už systém. Kdo by ale myslel, že třeba právě u pelichání už není co hledat, mýlil by se. Objevovat či ověřovat objevené, lze pořád.

A pokud jsem doteď mluvil o slavíku obecném, je tu přeci ještě ten tmavý! V tuzemsku to však půjde pomalu, moc jich tu do léta nezbyde.

I přesto, že záznamy o jeho pelichání mám jen tři, zisk to je jako hrom a musím vystačit.

Ne, nedovedu z toho nijak doložit fáze procesu, ale už jen okolnosti setkání a odchytávání jsou k nezaplacení. Pár poznatků jsem z toho získal, sedí pro všechny (tři) případy. Ale kdyby někdo kdekoli v republice objevil ten druh před prázdninami, rozjel bych se tam hned! Samci, kteří v příhodných prostředích na jaře zazpívají, většinou potom zmizí. Nevydrží.

Jeden z tří obrázků pořídili kroužkovatelé v Orlických horách, vždycky ta fotka bude s jejich jménem, škoda jen, že váha setkání nebyla odhalena včas a šířeji doložena. Šlo o první zástih pelichajícího slavíka tmavého v podmínkách republiky! Sám jsen tam chyboval při obou návštěvách. Kdybych měl šanci nyní, akce by mi pravděpodobně stačila jedna a fotky bych vezl. Nejsme na podobné senzace totiž dobře připraveni – vím, co říkám. Je to jiné, než když se chytne pěvec zvláštní, nevídaný. Byť třeba první „pro republiku“. Cetie jižní bude furt cetií jižní – „divná“, s méně pery v ocase. Tady u slavíků to je jinak. Jde o jiné hledání. A hodně tomu nahrává i hybridizace.

Hledání slavíka tmavého v našich podmínkách v čase podletí a prázdnin už dnes oříškem není. Akustický monitoring v určité obměně lze využít jako u předchozího, ovšem – kdo by to v létě zkoušel, když je všude klid.

I proto je pořád naděje na nové a nové objevy – a ještě, abych nezapomněl – třeba mít štěstí! Jako tady, když u té senzace téměř zaparkujete.