Nadílka k slunovratu

Vítejte!

Z blogu víte, že moje scházení se se slavíky má polohy dvě. Kdo by to nevěděl, pro něj dávám fotku.

Je to výhoda, být na tom takhle dvojrozměrně. Mohu slavíky nabízet lidem úplně všem. A musím říct, že to potřebují čím dál víc.

Nechci, vážení, před vánočními svátky vysílat signály – ksakru, když mluvím o signálech, na boleslavském rádiu Signál (dříve Jizera) mne budete moci uslyšet ještě před dnem nadělování. Budu tam s panem ředitelem programu upozorňovat na uvedení knížky Slavík z dubového lesa pro plechové město. K pořízení bude knížka pak v infocentru, až se domluvíme.

Křtít ji budeme v podzemních prostorách Starého města boleslavského, doprovodím nějakými obrázky a komentářem z výzkumu i práce na knize. Vše se tady objeví včas.

Kde jsem přestal?

Nechci vysílat signály poplašné, ale slavíci se z naší krajiny pakují! V závislosti na tom, jak jim mizí domovy. Ostatně paní šéfredaktorka Ptačího světa (viz obrázek) to tam opsala správně.

Co s tím budeme dělat?

Ptám se vás, přátel tohoto blogu. Abychom měli vůbec za pár let ještě našeho hrdinu trojrozměrně!

Dodatek: Nevytahoval bych se tady s odbornými texty, kde jsem autorem či častěji (zejména v zahraničí) spoluautorem. Ale doba je nyní taková. Když to neřeknu, ti klíčoví to vědět nebudou. (Kdybyste poslední větě nerozuměli, neřešte ji, nepatřila vám).

Tak hezký den.