Jak přijde doba, kdy slavíci začnou z domova odlétat, zas to mám v hlavě. Jako lidé před námi, když koukali k obloze za vlaštovkami, vzdalujícími se od svých hnízd.
Kam letí a kdy že se vrátí!
Tak…
Čas ušel od těch dnů pořádný kus cesty, lidé se na zemi povyměňovali a teď stojím před problémem se svými slavíky já. Zkrátím to o druhou část zvolání, ta je jasná – ptáci se vrátí. Ti moji hned v dubnu.
Kam ale odlétají? Co mám k dispozici za zdroje, abych to sem mohl nacvakat?
Kroužkovací výsledky tuzemské centrály na to doposud nedosáhly (nejsou v tom samy), vyjet za těmi odlétajícími a dělat si cestovní poznámky z etap, to taky nejde – přístroje! Ano, tak ty dneska už jsou. Na větší opeřence vysílač, na menší zapisovač. Ano, i tady se o tom už psalo.
Slavíci obecní už byli předmětem takového experimentu dvakrát. Prvně britští, pak výběrově francouzští, italští a bulharští dohromady. To už technika fungovala líp a i přes dosavadní nemožnost být přesnější, k temným místům Afriky posvítila. Dost zajímavě.
Co naši slavíci?
Vždyť sice s anglickými nejméně, s francouzskými něco, s bulharskými vůbec nic a s italskými jakž takž mají společného, ve vztahu k poloze místa výskytu (poledníkově). Budou to mít jinak.
Nemáme tedy jasno, můžeme mít snad polojasno s ohledem na ony výsledky odjinud, ale třeba se to podaří a naši budou v hrubé představě též odhaleni. Třeba brzy, a co vím určitě – bude to zajímavé.
Proč?
Nejbližšími (viz výše v závorce) nám jsou ti z údolí Pádu (naši tím územím /někteří?/ na jaře táhnou, důkaz je i na blogu), ale přesto zimoviště italských nemusí být naším. Kdoví totiž, jak vypadá slavičí strategie „před mořem“ a „za mořem“. Zatímco italští zřejmě (výhodně) odletí Apeninským poloostrovem na jih, naši za odletu mohou uhýbat velehorám (a taky alespoň někteří uhýbají a pokračují k úžině, s první velkou zastávkou buď ještě v Iberii či až v Atlase).
Ví-li se v nástinu, že při „pomalém“ podzimním tahu Saharu převážně oblétají, co se děje dál v Sahelu? Myslím si, že postupují až do Nigérie. To bude naše zimoviště a nemusí už trvat dlouho a na blogu si to povíme.
Zas to mám v hlavě. Ty ptačí dálky v čase končícího léta. S jejich tradičními zastávkami – týden, dva i tři k odpočinku. S místy dnes už přeci aspoň tušenými, po Evropě.
Jistě, na jaře – to je jiná! Překopaný scénář, neklid, spěch. Připravenost ze zimoviště, optimální načasování, zkušenosti. Pořád to ale tajemné zůstává a zůstane dál.
Dnes by se řeklo – fenomén.
Uvažte, vážení, že tak nějak podobně to dokážou třeba motýli. Jen tedy tenhle malý střípek z poznávání přírody a co to s námi dělá!
Zas to mám v hlavě.
