Bude těch slavíků v regionu ještě víc, než jsem prve provokativně uvedl. Tisícovka zpěváků je málo. Nestačím to samozřejmě projet za krátký čas co na to mám, ale když se občas rozhodnu někam vlézt (na základě zimních vytipování), jsou tam! Jako posledně.
Zajímaly mne vemeníky dvoulisté, které mám od dětství zapsány opojnou vůní a elegancí, proto je navštěvuji i dnes, kdy možnost v lese jiném pro mne zůstává. Vůně dovedou otvírat vzpomínky, alespoň já to tak mám.
A když jsem zaparkoval, byli tam slavíci! V lese jeřábů popelavých, tedy při jeho okraji samozřejmě. Ale byli tam, i když je místo poměrně malé. Začínám novým nárokům slavíků víc rozumět a budu muset odhady s chutí přepočítat. Všeho ale do času! Podívám-li se, jak jsou právě křovité lemy lesů, nakročené do polí kdysi docela zpupně, podle map dnes likvidovány, bude nabídka mizet. Neslyšel jsem dosud a nečetl nikde slova, že by kroky někomu vadily. Stroj to po zimě sežere a vyzvrací pod sebe. Futruje se z donucení. Les potom vypadá jak řádka krepových růží před měkkým pultem světského přívěsu!
…
Zajímavá událost se objevila na webu ornitologických pozorování.
Na Nymbursku byl okroužkován hybridní samec slavíka. Identifikován, zdokumentován. Chycen 6. června v místě, kde přebývají slavíci obecní. Hned se mi při tom vybavily moje vzpomínky na slavičí křížence, chycené u nás. Převládají právě takováto červnová data. Odkud se tam ti ptáci objeví, co kde dělali předtím? Někde, někdy, někomu, nějak mohli uniknout, ale když už teď převažují? Musíme se signálem zaobírat. Náhoda to není. Tento už nezpíval, to já jsem třeba březenského z parku ještě zpívat slyšel. To bylo tenkrát desátého. Pak už byl v síti a sám od sebe. A pak tam zas nebyl (když jsem si sehnal foťák) a pak už tam nebyl docela.
Tenhle nymburský z Hrabanovské černavy měl křídlo 91 milimetrů. Byl tedy stejný, jaké znám z naší republiky. V Polsku byli chyceni i menší, pokud nechci říci drobnější. To u nás ne.
Využiji toho k navození situace od Lipska (Luckenau) z 12. 5. 2002, kdy tam byl kontrolován český „slavík tmavý“, označený u Čelákovic jako jedno z mláďat v hnízdě „slavíků obecných“ dne 29. 5. 2001.
I když fantastický výsledek tuzemské ornitologie je oslaben nízkou úrovní určení v čase kontroly, jasné je, že na kroužkovatele působil jako slavík tmavý a tak byl i vykázán. A také nedávný odchyt na černavě byl doprovozen poznámkou tentokrát zkušeného kroužkovatele, že převažoval slavík tmavý. S dodatkem, že jde o křížence – samce. Ano, kříženci z mého archivu se všichni blížili slavíku tmavému. Některý hodně, jíný o detail míň ale, kdo by jej tak bez zkušeností nezapsal! A i když jsme prokázali testem, že i u nás se v hnízdní době pohybují čistí slavíci tmaví, nabízí se otázka – kolik z vykázaných československých slavíků tmavých v databázi KS je opravdu slavíkem tmavým? Zvláště z přelomu ročních období, kdy tak nějak nápadně hybridních ptáků v optimálních prostředích „přibývá“ (tušíte, kam tím mířím?).
A tím se příhodně vracím do úvodu druhé části a tím také můžu dnešní vstup zakončit.
Ještě přeci alespoň obrázek. Úplně mimo téma, ale kovolesklec šedivkový na skalce před deštěm za to stál.
Jen mají ti místní málo zlaté barvy narozdíl třeba od pražských. Může v tom být „odraz peněženek“?
Oba dva postřehy byly vloženy dne 9. června roku 2015 před setměním.
