Je to už řádka let, co jsem začal u slavíků sledovat první ruční letku (paletku). A co by to bylo za výzkum, kdyby tisíce hodin někam nemířily. A tak je i s tímto pírkem.
Nebudu odhlížet do zahraničí k jiným poznatkům, mohly by mne plést. Budu hodnotit svůj poctivý sběr.
Platí-li to pro slavíka obecného, že mladí mají letku delší v porovnání s řadou ručních krovek (dojem vzniká tím že ruční krovky prvního šatu jsou kratší), podívejme se i k těm tmavým. I proto je potřebuji chytat, pro tento úkol.
Nejčastěji, když soudíme chyceného slavíka tmavého, má paletku docela „osténkovitou“, opravdu sotva viditelnou. Musíme ji cíleně v křídle odchýlit jak je titěrná. Pak se přihodí, že máme možnost hodnotit ptáka jiného, který má letku nápadnou.
Hledali jsme při tom i v loketní řadě krovek (LK) možné rozhraní, zanechané částečným pelicháním mladých, a pokud jsme si ověřili i podle znaků jiných, že slavík je mladým, paletka byla „dlouhá“. Při určité zkušenosti tedy lze i ze vztahu redukované první ruční letky (1. RL – české značení) k nejdelší z řady (z obloučku) ručních krovek (RK) umocnit zamýšlený verdikt o stáří kroužkovaného slavíka. A někdy se to hodí. Zvláště u slavíků tmavých – jarních ptáků, jsou znaky prvního šatu občas nejasné. Doporučuji každému kroužkovateli, aby slavičí křídla hodnotil ve stínu, i kdyby měl takový za poledního slunce do auta zalézt. Slunce s peřím dokáže kouzla a jde zřejmě o záměr, protože máme-li štěstí a načapáme slavíka rozparáděného před partnerkou za slunného dne, křoví skoro hoří!
Lesk peří znaky dovede pěkně přezářit (i pro objektiv), mnohé z nich navíc už dávno pod africkým sluncem vybledly. Kdyby však byla determinace jednoduchá až takto, byli bychom dávno hotovi.
Třeba pamatovat, že skvrnky nejsou lemy. Takže: skvrnky mladým – lemy starým (zejména v novém šatě).
Dále. Na třech ramenních letkách (krycích, terciálních TL) můžeme najít jak skvrnky u mladých, tak lemy u starých a jsou-li třeba pera na jaře ve špici vykrojena do malého „v“, nemusí jít o mladého jedince.
Dále pozor. Platí známé, že někdy některé TL jsou měněny už s prvním šatem a tady na blogu jsme si dokázali, že řada LK může projít též s juv. kropenatým peřím výměnou kompletně.
Čeká nás ještě cesta, po níž nutno táhnout k pochopení signálů v peří obou hnědých slavíků.
Rád vzpomínám vždy v konci sezóny při „bilancování“ na některé vachrlaté soudy a vždycky se potím na čele při pomyšlení, co kdyby teď nade mnou stáli lidé! Ještě že povětšinou bývám v křoví sám.
Opravdu se přihodí, že držím v ruce jarního slavíka, listuji peřím i vědomostmi a verdikt nepřichází. Kombinuji hledání, ještě před vypuštěním se k peří na moment vracím, pak ještě pro jistotu fotím – slavíka pustím a doma u monitoru definitivně zpanikařím. Ano, mám takové případy, jako třeba letos.
Jaro pěkně běželo, rozsudky přibývaly hladce a jen jsem se bál až přijde čas slavičího „mixu“. První dekáda máje, kdy přilétají – spíše (asi) protahují – všelijací břídilové, měli by být hlavně mladí, ale zřejmě vždy nejsou. No a takový přišel i letos. A tak jsem musel z klávesnice vytáhnout otazník. Kdybych takového chytil o měsíc později, mohl bych dát vykřičník. Peří dvouletých je totiž v půlce června skoro zničené (zejména to nekryté), přesluhuje a z křídla na nás křičí. Jen škoda, že takovýchto možných korekcí jarních verdiktů moc nezískám, propadl jsem totiž sklopkaření a to kontrolní odchyt takřka vylučuje.
