Změna vyhrazena

Žádné komentáře u textu s názvem Změna vyhrazena
Avizované téma ještě odložíme, upřednostním ohlédnutí za odchyty v Jeseníkách z uplynulého víkendu.
Noci jsme vytipovali dvě – z pátku na sobotu a ze soboty na neděli.
Cesta uběhla v diskusích příjemně a byli jsme na místě. Je to dobrý pocit navštěvovat kouty, které provokují vzpomínkami.
Červenohorské sedlo je důležitým bodem na podzimních mapách tažných ptáků z hnízdišť od západu po východ. Proletují tudy už hodně dlouho, ale teprve v posledních letech se dostává podrobného přehledu formou chytání pro kroužkování. Jen sítě dokáží zachytit to, co očím občas uteče. Není nouze ani o ptačí rarity, ovšem já jezdím hlavně za slavíky. Proto je mým časem období pozdních prázdnin.
Společnost tam dělám dvěma znalcům ornitologie a jsou to báječné chvíle. I kdyby se toho moc nechytlo, ale to spíš nehrozí. Vybrána je podle předpovědi alespoň úvodní noc s příznivým směrem větru, přáním jaksi nadto je přítomnost mlhy v té horské sníženině. Pokud se plán potká s realitou, vím, že spát nepůjdu. Nevím, jak to napsat, ale sledovat průběh horské noci z trávníku osvětleného ve směru předpokládaného vletu ptáků do sedla, slyšet v kopcích jeleny, tušit kolem dozrávat borůvky a přemýšlet nad rozměrem ptačího stěhování, to je u mne bez chyby.
A pak si říkám: „Pavle, tenhle kout ti dneska zas vychystá divadlo jak dřív. I tehdy před tím – a i poprvé, kdyžs´tu byl. Jen si vzpomeň, jaks´ valil oči, když ptáci odspodu dorazili. Dočkáš se i dneska, vostaň klidným.“
Vítr přede mnou zesílil, můry té změny nedbaly a v kuželu světla dál čáraly před linií sítí, pro tento účel vybraných z těch nejlepších. Vypnutých a nakotvených znalcem horského chytání, který si teď pohledem z okna boudy jen rutinně ověřoval, jestli je to už čas, který objednal.
…A tak bych mohl pokračovat dál, ale nevyžádal jsem si souhlasu na tento typ opisu, tak to vezmu z konce jiného.
Termín byl správný pro průtah slavíků republikou a potvrdilo se to. Šest tmavých a jeden obecný během první noci, čtyři tmaví pak následně. To by mi k spokojenosti stačilo, ale přátelé chtěli krom hnědého peří uvidět víc. Splnilo se jim měrou vrchovatou. Třeba pěnice vlašská snad nikdy nebyla zjištěna o nočním tahu! Teď ano. Noční ťuhýci obecní už nepřekvapí ani mě – teď byli tři. Nad linií ale proletěl chvíli po půlnoci ledňáček a to jsem si oči už protřít musel. Kolegové byli v klidu, už ho takhle znají. Přibyl krutihlav, budníčci lesní, zbylé druhy obvyklých pěnic, bělořit i hnědí bramborníčci, tři druhy rákosníků, první červenky, cvrčilky vyjma říční, zpěvný drozd i rehek zahradní a hlavně lejsci černohlaví. Ti teď převládají. Chytili se i sedmihlásci a na mnohé jsem jistě zapomněl. Přes den pak střízlík, linduška lesní, černý kos a uhelníčci. Já jsem se však věnoval tématu svému.
Tady jsem měl konečně možnost znovu po roce a konečně na větším vzorku sledovat tuk slavíků, odlišovací znaky mladých tmavých a formuli křídla u druhu, se zvláštním zaměřením na hrot křídla a délku první letky. Teprve předposlední z nich pořádně prověsil váhu, už jsem totiž začínal mít obavy, jak to vlastně s tukem a nárůstem svaloviny pro čas migrace je. I tak ovšem odvážím z hor více zmatku, než zhutněného náhledu. Je to velmi zajímavé a mnoho věcí, které stále dokola opakujeme, neplatí. Pevné důkazy mohou nabídnout právě jen takovéto příležitosti. Co uvidíme, naměříme, navážíme – tomu můžeme věřit.
Přesto, že každý radši skočí po slavíku tmavém, já jsem s velikou chutí sáhl po tom obecném. To byl tedy migrant!
Kdyby mi někdo doma řekl o podobném setkání, stačilo by mi k tomu, abych do auta co nejrychleji nasedl. Nikdy jsem takového ryšavce neviděl a kolegové taky ne. Byl sporý, vetchý, i když tu drobnější postavu bych mu odpustil. Peří měl pěkné, snad trochu světlejší – tedy ano, bylo rezavé, což pro čas podzimu je hodně divné. Tuk v mírné vrstvě pro svoji první cestu nějaký měl. Ale vážil jen tolik, co kdejaký rákosník! Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal.
Zdokumentoval jsem ho a začnu přemýšlet. Podobný skončil před lety v listopadu(!) ve vrši švédských kroužkovatelů. Byl též jednoletým – navíc – dočista zbloudilým!
Co je to za podivná individua? Co nám chtějí o sobě říct?
Takže – u mne s výpravou spokojenost a to, že v pondělním ránu přišla z místa informace o zástihu budníčka pruhohlavého v juvenilním šatě, beru spíš už co zaslouženou „korunku krásy“ pro ptačí Jesenicko.
Uznávám jistě, že je to senzace, hlavně vzhledem k datu a šatu sibiřského(?) migranta. Ale podobné úvahy náleží víc těm, kterým je úspěch nejblíž.
Někteří noční návštěvníci vydrželi s námi do rána. Ve výseči jsou tací málem čtyři!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *