Konečně to tu můžu napsat. Kterého nadšence by netěšilo, posouvat vybrané téma dál! Chcete- li, dělat objevy. I tento výzkum si jich pár připsal krom všudypřítomné radosti z poznávání.
Protože nejsem profesionálem (a i kdybych byl), nemám nastudováno dosažitelné, jež bylo o slavících napsáno. To je výživná půda událostem, jako ta z předchozích dní.
Dlouho „si myslím“ na určovací znak slavíků obecných ve vztahu k stáří jedinců. „Plavou-li“ občas ony uváděné v klíčích – a že „plavou“ – byl jsem na stopě lepšímu záchytnému bodu v určování. Ověřuji jej několik let a hlavně v čase, kdy některé exempláře jinak určovat nelze. Dvouleté od starších.
Zajímaly mne ruční krovky (RK), jejich v čase udržená barva a tvar. A přišlo mi, že to funguje. Až nedávno jsem se (zas) vložil do jedné z nejlepších knih o pelichání pěvců a u slavíka o tom zmínku našel. Mám tak před sebou vmžiku génia Cimrmana a právě snad jeho osud v podobném konání mne ochraňuje před hlubším smutkem. Tak to prostě chodí a nemám to se slavíky poprvé. A kdo ví, třeba podobná stopování, jako pozastavený růst ručních letek chvíli po začátku procesu pelichání proto, aby děravé křídlo přeci jen mohlo „nějak“ pěvce unést, bylo-li by toho opravdu třeba, taky už někde prošlo tiskem. Pro slavíka tmavého ano, ale ti dva nepelichají stejně, ba ani příliš podobně! Tam tedy ještě „jdu dál“, tam mohu „házet kostkou“ směle na cestě k „domečku“. Žít dál báječné napětí objevovatelů! Však také žiji, chytám a fotím, a když to skončí, chystám se zas. Na podobných krocích je krásné, že v dříve někým napsaném některé „jistoty“ klidně už zas rozviklávají. A dokonce i v těch prestižních sděleních znám slabá místa. Dost slabá. A taky tuším, že v Evropě někteří jdou přechodně úkolem po cestě špatné, bez cíle. Některé z těch cest jsem za svůj časový výměr totiž „prošlápl“ za ně, vím tedy, o čem píšu. Přesto jsou obecní slavíci dál plni tajemství v řadě kapitol a to je, alespoň pro mne, objevem nejradostnějším.
