Ne že by měl slavičí blog snad „okurkovou sezónu“ a neměl k tématu co říct, ale dopřeji nadechnutí těm, kteří by si mohli myslet, že přeci jen by mohla přijít změna. Pojďte s námi kroužkovat čápy do města na Klenici. Na hnízdo, které jediné jsme si „nechali“. Ostatní jsme „pustili“ pro nedostatek času.
Jedeme-li do Bousova na čápy, je vždycky obava. A letos to tam haprovalo od samého jara. Nejdřív se samec napíchl na hromosvod v sousedství a s proraženými játry zahynul. Když se vcelku pružně pár vytvořil nově, čápi z hnízda už potřetí udělali past. Nosí tam umělé provazy, kterými se váže v polích píce. Ven z kravínů a koníren se dostávají s hnojem a pro čápy jsou příhodným stavebním materiálem. Stejně i letos.
Než Tom vystoupal k hnízdu, tipovali jsme, jak to nahoře bude vypadat. Ani jeden z nás se nemýlil, mládě bylo „svázané“ a tentokrát „obounož“!
Ještě, že jsme přijeli kroužkovat a ze smyček jej vystříhali dřív, než běháky odumřely. Už je v pohodě. Je sice opožděné, ale koncem prázdnin může být dospělé a odlet zvládnout.
Přiložil jsem snímek, abyste si problém dokázali představit. To lýko je neskutečně pevné. Samice se po našem odchodu přilétla na hnízdo podívat, může být spokojena.
…
Ještě jsme se byli podívat v sousedství, jak vlaštovky na tradičním hnízdišti vletují do chlívku mezi slepice přízemními nevelkými dvířky.
Ta jsou majitelem každý den ráno a večer obsluhována a ptáci tak čekají na povel. I mladé pak od slepic a rodičů odkoukají, kudy do světa z šera vyletět. Jak úsměvné!
Seděli jsme tam u kávy a já měl dobrý pocit z lidí – přírodě blízkých.
Dopisuji do několika regionálních zpravodajů a tak se lidé podobní tak nějak v čase k tématu „vyvolávají“. Jako před pár dny z Bakovska. Zajímá je příběh „jejich“ slavíka, označeného v Itálii. Však to je tady na blogu vepsáno na několika místech. A tak přemýšlím, že to téma ještě jednou nabídnu. Ještě by bylo co psát.
Hezký čas vám všem, kteří sem chodíte.
