Vyjel jsem k Dolnímu Bousovu, kvůli čápům. Po problémech zjara jsou mláďata ještě menší, na kroužkování je čas. Budou o prázdninách.
Pak jsem jel ověřit v křížení cest pod kopcem Vlčopolákem jarního slavíka, nic jsem tam teď nenakontaktoval. Bylo mi to líto, místo je v zápisníku nové a cestu znám z dětství. A pár přežívajících jabloní to ví. Jsou obrostlé šípkovím, schované tak – a v nich – však už jsem tam pruhovanou pěničku zahlédl, pořád tu jsou. Sylvia nisoria – to jsou skvostní ptáci! A pak jsem jel za hřbitov k lomu.
Cestou po cestě se nic neozvalo, až mne napadlo při návratu vyzkoušet zajímavý šot. Z dáli od Klenice přišla odpověď a tak jsem zůstal.
Kde jsou dřevokazní mravenci, líčit se nedá, tak jsem musel sáhnout pro síť a vyseknout ulici hned u vody nad nějakým divokým kompostištěm. Zajímavé divadlo se vbrzku událo. Ptáků přiletělo, co se jich kde pod železným mostem koupalo, motoráky jezdily po svršku, odchyt běžel.
Vzpomínal jsem na zajímavého slavíka odtud. V roce devět jsem ho jako dvouletého kroužkoval v lomu u Obrub, hned v roce dalším přesídlil sem. A myslím, že se tady narodil. Takhle to samci dělají.Chytal jsem ho za pomoci všelijakých náhod krom roku jedenáct pravidelně, teď jsem si na něj myslel též. První byl v síti jakýsi starší bez kroužku. Začínal pelichat, takže musel po pražcích na osnímkování. A když jsem přišel zpět, vidím starého známého! No tak to bylo tedy pěkné překvapení. Chytil se „na ticho“, jinak by tam nevlez. Nikdy za ty kontroly jsem jej neviděl pelichat, teď ano a musel taky k hřbitovní márnici do stínu na vyfocení. Koukal na mne asi jak jsem zešedivěl za ty roky, po poslední proceduře – vážení pak v pohodě odletěl. Zná to tady líp než já. Koukal jsem, jak potom ryšavci přeletují trať do zahrádek, to dělají mnozí, kteří je mají v sousedství. Všechny ty komposty a záhonky, to je pro krmení mláďat ideální. Tady totiž mláďata nějaká byla, podle hlasů. Samici jsem žádnou nechytil, ale taková už v místě vůbec nemusí být.
Byl jsem úspěšný, a protože jsou hlášeny bouřky, odjíždím domů. Stejně – kolik bylo všelijakých povětrnostních průšvihů za ty roky a slavík si tu žije dál. A hnízdí, protože byl zelený od housenek. Tak vypadají právě ti, kteří intenzivně krmí mladé, ti kteří nehnízdí a živí se sami, sbírají víc v hrabance.
Po cestě domů, když je takováhle událost, oblažuje mne za volantem. Běží mi hlavou všechna setkání s dotyčným a mám radost, že žijeme. Třeba se to příští rok ještě povede, třeba.
Peří starých mistrů, které škoda pelichat.
Řada autorů upozorňuje na „překvapivě zachovalé“ slavičí peří zjara, u těchto, jak vidno, ještě i v létě.
Kdyby se vám zdálo, že si odporuji a stín pro focení tady není, tak rýdovák jsem nafotil v obou variantách, tedy i na sluníčku. Abyste viděli, jak i slavíkům barvy dokáží zářit.
