Vzhlížení k obloze versus předpovědi

Žádné komentáře u textu s názvem Vzhlížení k obloze versus předpovědi
Čas výzkumu dávno stanoven. A co počasí?
Přijíždíme do oblasti dřívějšího bádání s obavami. Předpovědi nejsou dobré, přílet obou slavičích druhů na hnízdiště též nelze na dálku odhadnout. Zejména v místech „doteku“ jinak spíše odlišných druhů.
A zprávy dobré?
Hostitelem osobnost polské ornitologie, kompletní sestava expedice, dodržený harmonogram úvodu.
A k spokojenosti též již dříve vyzkoušené zázemí základny.
Obavy odpadají.
Předpovědi se mírně mýlí a slavíci jsou!
(Záznam z působení v hybridní slavičí zóně jihopolského regionu povedu pocitově, nebudu sdělovat práce laboratorní, jsoucí v jedné ze svých fází, patřící jiným odborníkům).
O krajině nezměněné, s řekou, kterou nechávají žít
Jsem zpátky po letech a dívám se do Prosny – řeky, kterou Poláci nechávají žít. A to ještě netuším, že se v druhé části pobytu objevím u Warty – řeky (a teď hodně potichu) ještě krásnější. Té, do níž se Prosna, mířící na sever, nedaleko odtud vlévá. Řeky, divočejší právě o tu sílu Prosny. Ač se obdivem mohu pominout, mám smutek nějak současně. Jak to, že u nás jsme tak hloupí a na přírodu v podobě onoho „psa“ ten „klacek“ vždycky najdeme?! Jak to, že ztrácíme cit pro krajinu? Jsou lepší tady jen proto, že mají zem natolik velkou, že si „tohle“ mohou dovolit? Nevěřím! A co na to biodiversita? – Coby, je rozmanitá! U nás to sousloví též umíme vyslovit, tady však platí.
Mým úkolem ale nebylo obdivovat krajinu, to by zastal kdokoliv. Měl jsem být nablízku odchytům obou druhů, zvláště pak samic a zhodnotit tím dvaatřicetileté zkušenosti v tématu. I pro mne však mnohé bylo nové, třeba slavíků tmavých jsem u nás příliš neužil. Věřil jsem ale, že druh rychle pochopím a v úkolu obstojím. Vzrušující a svazující zároveň.
Postával jsem v tradičním prostředí slavíka tmavého, poslouchal hlasy, sledoval jeho návyky. Obloha déšť držela zbytky sil, ale nepustila. V návratech pozdější slavíci tmaví s rozedněními čerstvě přibývali. Vysoká škola ornitologie!
Pracoval jsem pro zadání, i pro sebe. Pobíral náručemi, čeho doma nelze. Z větví i s pod nich sklepával vědomosti, plnil jimi dosud čistou hlavu i zápisník. Slavíci tmaví uherští – třída mezi slavíky! Nebudu mluvit za ostatní, za sebe je však víc a víc začínám druhově vzdalovat. A přesto o sebe za jistých okolností stojí! Selhávají ve výběru a komplikují vývoj.
První šok, který jsem utrpěl? Jsou tu tací, prezentující zpěv slavíka obecného! Se vším všudy, i s hlasem kontaktním. Proč to dělají, když nakonec hnízdí s protějškem druhově stejným, jak jsem brzy doložil. U prvního – budiž, ale já jsem „naletěl“ i u druhého v pořadí! Jak málo o nich vím.
A slavíci obecní, kteří u Prosny zvolna osídlením (od jihu) končí? Na můj vkus jsou drobní – to za prvé. Zpěvy nic moc, to naši od Klenice, ti vybraní, to by byl nášup! To za druhé.
Další zajímavostí (a to si kolegové/yně uvědomí, pakli-že na blog přijdou) je skutečnost, že slavíci neměli klíšťata. I my z toho pohodově těžili.
Jiná zajímavost, kterou jsem zažil prvně. Nikdy mi při práci s motyčkou v roští neznělo nad hlavou kázání, reproduktory šířené vedle z kostela. Věc v místě běžná.
A další moment. Když hostitel Pawel v krásné budově – sídle přírodovědné instituce – zjistil, že spolu s pochvalou za čtyři zpívající slowiki rdzave kladu důraz na zachování keřového patra parku, za malou chvilku mi dal podepsat vypracované doporučení a odeslal jisté instituci s tím, že věří v úspěch a sílu obhajoby. To se nevidí! A když jsem u Pawla – za můj obdiv krajině a řece jsem v závěru pobytu obdržel nádhernou knihu o tamní přírodě, dílo čerstvého tisku. A pak mne požádal o „slavičí“ přednášku pro jejich společnost. Též domluvil text o mém sklopkaření, tolik potěšen výsledky.
Jindy jsem mohl obdivovat profesionální práci u sítí a následně i se slavíky u zámořské mladé dámy, působící aktuálně na universitě v Oslo. Máme také mladých adeptů, i přítomná studentka z Čech se ubírá cestou podobnou. A zbylí vědci z týmu? Vysoké hodnocení na jejich účet beru do ruky. I pro osobnost, u které výsledky v Praze přistanou a která jim s podporou okolí vyhladí jednou finální tvář.
Dám pár fotek – a dopřeji přestávku…
1. Hostitel, pracující s archivem
2. Hnízdní prostředí L.luscinia
3. Hnízdní prostředí L. megarhynchos
4. Pracovní atmosféra

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *