Rekord už nepadne

Žádné komentáře u textu s názvem Rekord už nepadne
Dnes je 10. dubna – čtvrtek a rekord v příletu do oblasti nepadne. A byl jsem pilný. Polovina nádrže auta vyčerpána, lokality prověřovány, slavík není.
Zprávy z republiky již jsou pár dnů pozitivní, 7. dubna z Prahy a z Moravy, 8. dubna další tři. Toť zatím vše.
I když je ono nezjištění u nás pro mne tak nějak smutné, výsledek je to dobrý. Letošní vlídné jaro totiž nic neuspíšilo. Poznatek se bude hodit.
Nabízím momentku z cesty kolegy J. Zajíce. Vyfotil ověřené místo tahové zastávky slavíků obecných v poušti Negev a myslím, že stojí za to.
Půjde ovšem s největší pravděpodobností o tahovou cestu pouze východních slavíků obecných, ti naši a západoevropští přilétají od jihu a jihozápadu, poušť je ovšem čeká též a větší.
Druh upřednostňuje křovištní stanoviště i během cest. Podle informací slavíci reagovali na test přehrávkou zdrženlivě kombinací hlasů. Což odpovídá i mým zkušenostem – jednak z pelichání, a též z dob čerstvě po příletu.
Když jsem zmínil letní pelichání, tam lze za určitých situací slavíka zastihnout i v „čistém“ porostu bylinné vegetace. Třeba ovšem dodat, že v době, kdy staří ptáci pelichají, je tato na svém vrcholu a garantuje úkryt i množství kvalitní potravy. Jirkovi děkuji a těším se, že v létě za pelichajícími slavíky na Mladoboleslavsko k nám zase zavítá.
Z publikačních kroků poslední doby bych rád zmínil připravované téma do Ptačího světa. Bude pro děti a podle předlohy výtvarník zpracuje jeden ze starých slavičích příběhů. Na to se těším i proto, že příběh se v druhé půli 80. let na Dolnobousovsku opravdu stal. Nese ochranářský apel, je s dobrým koncem.
Na hnízdištích už odkvetly trnky, kvetou střemchy a dokonce i hrušně. Ptáci se všichni přijdou za přehrávkou podívat, mnozí se rozezpívají. Slavík mezi nimi ale není. Není možné samozřejmě prozkoumat všechna hnízdiště v jednom zátahu, ale po jednotlivých regionech to lze.
V čem přeci jen bude moci být letošní jaro jiné, ve zpívání. To je další úkol. Zjistit, zda čerství samci nezpívají pro únavu, pro nepřízeň počasí, anebo z vyděšenosti z obvykle průhledného biotopu. V každém případě – bude-li se podle všeho odehrávat přílet „klasicky“, času je na všechno dost. Celý zbytek dubna pro staré a starší, dekádu navrch pro mladé zpěváky.
Uvidíme zítra. Vyrážím nanovo.
(Ještě než vyrazím. Vážení návštěvníci blogu. Vy, kteří sem chodíte déle, jste si už možná všimli, že články se během prvních dnů v podobě ještě mírně obměňují. Je tak, že jsem naučený psát způsobem, kdy texty po sobě 5x až 10 x pročítám, hledám vhodnější příměry, snažím se hutnit obsahovost. Vracejte se tedy k článkům a zjistíte to sami. Tento ještě doplním údajem, na který jsem si vzpomněl, když jsem odcházel. Negevskou pouští naši slavíci poletí samozřejmě taky; bude to o chvíli později a budou to ti naši nemnozí slavíci tmaví, kteří cestu mají vtištěnu do tradičního tahového scénáře. Projdou tudy poté, co se úspěšně „odrazí“ z Afrického rohu. A na ty se těšme též, protože, kdo slyšel slavíka tmavého zpívat, nezapomene hlučnosti i vážného dojmu, způsobeného „předlouhým nadechováním“ /myšleno samozřejmě žertem, abych si u znalců nevykoledoval…/).
…a nejsou ani večer! V prvním dni druhé dekády dubna jsou hnízdiště prázdná. Z padesáti kontrolováno čtyřicet. Na druhou stranu jde o velmi důležitý výsledek. Ono ani po republice hlášení nijak nepřibývá.
A smutná zpráva nakonec – přeci jen je jedno hnízdiště zničené (Mnichovohradišťský region). Bohužel.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.