Čas k bádání ještě je

Žádné komentáře u textu s názvem Čas k bádání ještě je
Čas k bádání ještě je.
Ještě chvilku můžu pátrat v archívech a přemýšlet, ovšem letos daleko dříve bude třeba čekat u slavičích roští. Ne, že bych tomu nějak víc propadal pod tíhou splašeného jara, ale výzkum je výzkum. Má-li být objektivní, musím chodit už zkraje dubna. No a letos radši ještě dřív.
V ohlížení se stále s velikou chutí zabývám oním svátkem 21. července 2013, kdy jsem prvně dokumentoval slavíka – zahraničního kroužkovance. Ve svazích Staré Studénky to bylo.
Jihoevropští kolegové – tedy spíš kolegyně, nemohla si pomoci při identifikaci chyceného slavíka ani rozměrem křídla, aby naznačila, zda jde o M či F. 85 milimetrů, které naměřila, je totiž uplatnitelné pro oba. A znám to dobře od jarních ptáků sám – pohlaví stanovit je nemožné. Mohl bych se teď rozepsat třeba vůči zahraničním údajům, jak neplatí zcela „námrazový efekt“ pro MM, anebo jiné. Vylovit ze svých měření dlouhá křídla FF a proti tomu „osmdesátková“ drobných MM. Čeho se tedy chytit, chytají-li slavíky nad Pádskou nížinou v bráně do Alp, kde jsou brzy a k tomu „nečitelní nenastartovaní“. Na provokaci přehrávkou zpěvu jsou schopny reagovat i FF a na opeření rozlišovací znaky chybí.
Překvapivá je hmotnost slavíka z podhorského zastávkového místa, stupeň tučnosti i svaloviny. Pro mne nízká čísla! I když sameček (dle dourčení u nás) patřil k drobnějším, hmotnost necelých 22,5 gramů je překvapením. Ještě lépe vše ilustruje stupeň tukových zásob – dvojka. Jedině, že by… …že by do místa teprve přiletěl, pak by byl ovšem 14. duben vysokým datem. V měření běháku jsme se na vzdálenost 695 km shodli na pár desetin milimetru, což mi samozřejmě udělalo radost. Jen pro pelichání v čase kontroly jsem nemohl znát délku křídla ani rýdováku, to mne naopak mrzí. Zrovna se to semlelo tak, že pera hrotu křídla i rýdováku už chyběla. Slavík nepatřil k nejstarším, ale dvouletý dle zbylých indicií nebyl. Na odchytové stanici v ústí horské řeky Toce stáří stanovili pouze zápisem +1K.
Rezaví slavíci jsou perfektní druh pro specializaci. Jsou dostatečně „těžcí“ třeba i proto, že neexistuje pohlavní dvojtvárnost (i když jsem četl, že někteří znalci rozdíly vědí). Já jsem zdrženlivým, takový záchytný bod jsem krom změn provázejících hnízdění dosud neobjevil. A hledám.
Co mne překvapuje ve vztahu k výsledkům kroužkování – je jich neúměrně málo a myslím teď z cesty starým kontinentem – přesně v duchu tohoto čerstvého. Jak to že modráčci jsou tak přečtení? Je to místem výskytu během tahu? Dobře se chytají? Tam i tady? Možná máme stopu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *