Tenkrát v Záhoří

Žádné komentáře u textu s názvem Tenkrát v Záhoří
Událost z 30. července 2012 z Orlického Záhoří mi občas nedává spát.
Byl tam tehdy v rámci pravidelných odchytů zjištěn pelichající slavík tmavý.
Slavík byl dvouletý, tedy v prvním kompletním pelichání. Neměl s ním ještě zkušenost, to se zdá důležité.
Hodně jsme kolem toho nadiskutovali i dvě následné akce tam proběhly. S odstupem času a s většími zkušenostmi vidím dnes přeci jen dál a usmívám se pod vousy. Bez ohledu na to, co bylo publikováno či napsáno v mailech, názor současný je tento:
Pták v místě s největší pravděpodobností nehnízdil a zřejmě nehnízdil vůbec. Řekl bych dokonce, že jaro do půlky července promarnil po okolí, snad ve společnosti Orlice. Bloumání a panika bude častým osudem jemu podobných, v hnízdění se neuplatní a po ochladnutí aktivity se poflakují krajem. Až do potřeby pelichání. A jsme u toho. Pták do místa přiletěl prodělat proces, který neznal. A lze říct, že hned první CESová akce jej (logicky) v prostředí prokázala. Že jsme jej 8. srpna nechytili a tak nezjistili, je téměř logické a opakovaný pokus 15. srpna moje zoufalství podtrhl.
V čase kroužkování byl slavík ve fázi, kdy mu už chyběly 4 ruční letky, druhá a třetí ramenní a první dva páry per ocasních. Pelichalo drobné peří. Po tom, co vím dnes, je jisté, že slavík v čase pokusu o první jeho odchycení už nelétal. Byl „uklizen“ na velmi malém prostoru a „neviditelný“. Kdo zažil slavíky pelichat ví, jak to je. I v ruce při kroužkování, v změněné taktice se přikrčí a čekají co bude.
Pak odchyty ustaly, pták přepelichal a v třetím týdnu srpna odletěl podruhé k jihu.
Důvodem mého neúspěchu zřejmě bude i nezájem druhu (v čase pelichání zejména) o moučné červy (vyzkoušeno). Sklopky jsou nápadně neúspěšné.
Jedné chyby jsem se v místě při odchytech dopustil a tak se připravil o možnost zaměření slavíka alespoň odezvou na provokaci. Rozvádět to nebudu.
Podtrženo a sečteno – nemohl výsledek být lepší, i přes vynaložené úsilí. Přes doufání do poslední vteřiny pobytu. Byly to smutné návraty domů, ikdyž velmi romantickou pohraniční horskou krajinou.
Ale po pár dnech doma jsem byl neuvěřitelně za obětavost odměněn. (Je to někde na blogu, opakoval bych se).
I pro tyhle chvíle mám zaměření na slavíky rád.
Ještě doplním, že slavík tmavý ze Záhoří byl prvním důkazem o pelichání druhu u nás. A myslím si, že byl slavíkem tuzemským. Jedním z těch „bludných“, o kterých mnoho nevíme. Jsou to ti, kteří – vyjde-li to – vytváří na hnízdištích slavíka obecného smíšené páry.
Slavík tmavý nebyl v roce 2013 v Orlickém Záhoří už zjištěn. I to podporuje myšlenku, že v místě nehnízdil. Mimo to nebyla tehdy prokázána ani (jakákoliv) samice či případná mláďata. Podle znalců, v místech dlouhodobě působících, však zpěv místy v předchozích obdobích několikrát zněl.
Připočítáme-li zástih ornitologů slavíka tmavého na Vysočině (též předchozími odchyty nezjištěného), přinejmenším nadmořské výšky biotopů nutí k zamyšlení.
Vrbiny kol horských potoků a řek, s porosty devětsilu – co o nich vlastně víme? Že se líbí hýlům rudým? A jinak?!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.