Zastavili mne známí. Že prý v květnu slyšeli takový zpěv slavíka, jaký nikdy předtím! Ptám se jich, kde to bylo. Spíše jen proto, aby mi snad v oblasti nějaký zpěvák nechyběl. Pobavilo mne velmi, když vylíčili, jak u splavu Červenského rybníka museli v noci při návratu z cest svá kola zastavit. Co tam prý slyšeli, bylo nad všechno dosud zažité.
Aby taky ne! Právě tam letos padl ten úžasný rekord. Tam pobýval slavík, nejdéle sledovaný československým kroužkováním.
Ne, je to samozřejmě trošku jinak. Není nikde psáno, že čím lepší tóny z houští, tím starší mistr. Ale tady u toho mého města to tak je. Znám toho slavíka dobře a byla by velká škoda, kdyby se jeho kartička návratů musela podtrhnout a sečíst.
V roce jedenáct to s ním doopravdy vypadalo zle. Přemýšlím nad tím často a kdo ví, co s ním mohlo být. Přičítal jsem to stáří, prostě – že sešel. Když se mi chytil ale letos, nadobro jsem ho nepoznal.
Co nutí slavíky vracet se do stejných větví? Třeba chtějí ten úchvatný májový čas žít v místě, kde kulisy znají. Kde byli spokojeni. Výsledek mne naplnil optimismem, už mu zas věřím.
Je to ale stejně síla! Kdybych nezačal tenkrát s kroužkováním, tohle bych nevěděl. A kdybych se měl znovu rozhodnout – už taková otázka padla – neměnil bych. Byla to tenkrát pořádná náhoda, že jsme se u Klenice potkali. Mistr a já. Nedá se to porovnávat s dneškem. Podmínky jsou jiné. Dnes už si začínající kroužkovatelé mohou vybrat téma tak trochu připravené. Anebo už vůbec nemusí? Ani nevím, mají-li ještě takovou povinnost. Ono to vyjde nakonec stejně, většina kroužkovatelů od zaměření nakonec odejde. A hledají jinde. Není na tom nic špatného. Já jsem si ale z místní nabídky vybral hned.
Změnou bych ale určitě řešil léta začátků. Tam jsem prohospodařil čas, který mi může jednou chybět. Nikdo mi nemohl pomoct – a jednou dokonce – chtěl jsem s tím seknout. Taková přišla krize. Vše se mi zdálo neměnné, očekávané výsledky nepřicházely. Zahlížel jsem po modráčcích. Ti byli nově a s nástupem přímo epochálním! A každý jiný, hlavně ti na tahu. Jejich chytání na nástrahu mne dodnes baví. V tomto oboru však řada lidí funguje. U rezavých slavíků nás bývalo víc, není. Zvykl jsem si, o to víc jsou boleslavští v současných podmínkách vidět.
Je to zajímavé, kdykoliv stoupám k Turnovu a minu hradbu Příhrazských skal v Českém ráji, krajina se proměňuje. Slavík ztrácí zájem, usazuje se jen ostrůvkovitě. Není to úžasné, ten jeho nezájem? Není v tom výzva? Je v tom výzva! Pojmenovat tak příčiny slavičího nezájmu!
Tahle rozkolísaná hranice výskytu SO byla v 80. letech blíže Polabí, v úvalu bousovské Klenice. Dnes by už pan doktor Hořice nemusel za slavíkem kamsi k Strenickému potoku, slyšel by jej z předměstí Mnichova Hradiště, k oknům své vilky.
Ano, i vývoj hnízdní populace je tématem tohoto hledání.
