Na víkend chystá město Dolní Bousov osázet valy kolem sběrného dvora v městské části Zahrádky. Sázet se bude i kraj cesty k Slavičímu háji, doporučil jsem z nabídky jeřáby. Aby se to pěkně začlenilo do parku.
Byli jsme tam dnes všichni tři „spolumajitelé“ sklízet ovoce. Stromy si tam v sadech plodí bez chemie, nejsou to tedy takové ty „žárovky“, naleštěné z regálů, dobarvené na stromech střikem finálním. Tady ta jablka jsou některá i červivá a některá mají i strupovitost. Ale jinak už všechno je „do plusu“. A hrušky „Konference“ – jedna báseň! Já vím, měl bych tady spíš napsat, že na hrušni zjara zpíval strnad luční, který i vyhnízdil; že vedle v topinamburech notovala cvrčilka zelená, která též vyhnízdila; že tudy po potoce (s rákosím) táhnou ještě teď budníčci menší a strnadi rákosní. Ale ten pocit z čistoty prostředí je právě součtem všeho.
Je tady krásně a těším se na stará kolena, jak se sem „odstěhuji“. Park je sice na soukromém pozemku, ale část k němu připojí město a my celý záměr tak necháme přístupný. Je však dobře, že byla v kraji cesty osazena závora a klíče mají jen lidé k místu příslušní. Hodně času nám tehdy zabral jarní úklid a chtěli bychom vše udržet čisté.
V sobotu začneme znovu sázet. Hlavně rakytník. V Německu v něm hnízdí slavíci tmaví – aby ne, je bezpečný. Tady jsem jednoho jara též chytil táhnoucí samici slavíka tmavého – zážitek, na celý život. A to překvapení! Někde to na blogu visí.
Sbírám poznatky o tom území, na jaře tu táhli lejsci šedí a u rybníčku Piváku, který dal jiný soukromý majitel dohromady, se shlukují početně vlaštovky. Jsou odtud krásné výhledy snad do všech stran. Určitě tu uděláme nějakou akci pro veřejnost.
Tady kytky ještě voní a půda je originálem, nesycená. Konečně navrhuji podobu informační tabule. Místo už máme.
Byl slunečný den. Z žebříku koukám na obří vrbu v louce vedle „háje“ a vzpomínám na kukačku zjara. Odtud provokovala všechny ty rákosníky zpěvné podél potoka. Všichni už odletěli. Jak se tady ten ptačí rok rychle otočil! Teď tudy táhnou hejna pěnkav. To už je takřka „před sněhem“. Však listí padá, ovoce taky. Hlodavci na něm užívají, vosy i admirálové – je to tu jak v prospektech Jehovistů!
Ale my tu opravdu necháváme šanci, ať si každý kdo chce, místo vybere. Dost pro všechny. I proto musíme obalit stromky a keře. Nikde není tolik zvěře, co u nás. Třtina křovištní je úkrytem zajícům, topinambury srnám. Dokonale se ukazuje, že necháme-li v kulturní krajině bezzásahové prostředí, začne životem zanedlouho přetékat. Určitý management ale bude zajištěn i Slavičímu háji, pro slavíky je totiž prospěšné zmlazování vybraných části prostředí. Plánujeme uprostřed napajedlo formou velké „kaluže“, to teď v polích u ptactva hodně frčí!
Za dva až tři roky tu oslavíme zasloužené slavičí jaro.
Ještě jsem si uvědomil, že lokalita bude dokonale bezbariérová, a k nápadu může být kousek.
