Další ptáci odletěli. Prolétli nad stromy a duhu nechali tak.
Pokaždé je to stejné, září – v znamení odlétání.
Po Studénce táhnou rákosníci. Je legrační vidět je v sadech podle silnice. Je to jak vidět v Jeseníkách slavíky v jehličí. Zážitek na celý život!
Fascinují mne daleká zvířecí putování. I proto jsem si vybral slavíky za objekt hledání, zabývat se ptactvem stálým by mne tolik nelákalo. Tady je krásné vyhlížení prvního přilétnuvšího – den, kdy po zimě najednou jedno z sledovaných křoví v nezvládnuté pýše slavíka prozradí. A podobně tak chození v září po stejných místech při hledání jejich „ticha“. V prostředí, kde dosud pelichali, kde se je dalo průběžně „přihlásit“, je najednou klid. Zapisuje se tak den odletu. Jde-li o významný (v oblasti poslední), je ověřován kombinací známého monitorování, s finálním projitím místa.
Ani jeden z úkonů není jednoduchý. Nic neplatí spolehlivě a vždy. Ale přeci jen lze říct, že Kniha slavičích příletů a odletů nijak moc nekecá. Je největším pokladem výzkumu. Je nejdražší, pro vynaložený čas. Jen málokdo si dokáže představit, jak náročné je projíždění oblasti zjara i na podzim. Všechny ty mínusy při hledání hledaného jsou ale – v příměru věrném – „smolnými polínky“ na budoucí „vatru“ prožitku, který dříve či později s jistotou přijde. A čím víc té posbírané smůly, tím víc to pak hoří! A lhostejno, zda zpěvák stihnul úvodní dekádu dubna, nebo je prvním až jiný, z půli měsíce. Takovou podobu mají ona data k zaregistrování.
Zkoušel jsem znovu chytat průtažné slavíky i letos a opět bez úspěchu. Samozřejmě, o slavíku z březenského lesíčku si mohu myslet, že byl tahový. Vše toho srpnového dopoledne „splňoval“ a kroužek neměl, ač měl mít! Přeci si to sám sobě neuznám. Během hnízdní doby se na lokalitách udá tolik věcí, které nedohlédnu. Tragédie, výměny, někdy mířící až k osiření místa samého.
…
Zahradou protáhli uhelníčci. Je to vždy v čase, kdy zraje víno na jižní stěně domu. Datum se kryje. Jsou mladí a zřejmě i zdaleka. Často jejich „vlaku“ využije nějaký ten budníček, nebo sýkora, občas i králíčci či mladý brhlík s nimi k Polabí kousíček popojede. Postupují dál kde končí stromy, tam na sebe počkají. A Kněžmostkou z Kněžmostska pryč.
Ti poslední mířili za duhou, kde kousíček od ní je v obzoru Domousnická brána, babím létem k tomu odcházení nedávno rozevřená.
Tá foto dúfy ma teda dostala :3 :3 :3
[1]: Dík. I obyčejná krajina se umí pro nás pozorné přečasto vyparádit. Hezký den.