Za slavíky jinam

Žádné komentáře u textu s názvem Za slavíky jinam
Půlka srpna je časem, kdy vrcholí odlet slavíků. Otázka průtahu přes naší republiku je velkou neznámou a i přes současné úsilí potrvá, než bude uspokojivě vyřešena.
Chytání pro kroužkování v hraničních horách má tradici, vždy šlo ale hlavně o to ptáky nachytat, pourčovat a doufat v nějaký výsledek z pokračování jejich cesty či života následného. To se občas dařilo. Dokonce i vyhodnocování četnosti táhnoucích ptáků či vlivy na jejich migrační chování dostávaly konkrétnější podobu.
V posledním čase už ale ornitologové pracují i s předpověďmi počasí, sledováním nočního tahu za umělého světla, informacemi o aktuálním dění na jiných místech v Evropě, svoji činnost dokumentují a často i prezentují. Týmy výzkumníků při tom navíc tu a tam zažívají věci beroucí dech. Ptačí stěhování je totiž strhující.
Slavíci – tmavý a vzácněji obecný, se objevují občas na seznamech v horách chycených ptáků, nikdo se však problematikou hlouběji nezabýval. Až nedávno v Jeseníkách vznikl u pozorovatele průtahu Červenohorským sedlem nápad dovědět se víc i o možné migraci slavíků a po jistých jeho úspěších jsem byl pozván k účasti na tomto bádání. Mne však více než (u nás vzácný) slavík tmavý táhl objekt zájmu – slavík obecný. A hned zkraje chci říct, že věc se povedla. A to i přesto, že bych rád zkoumal místo slavíků mladých tohoročních spíše ty starší, ale co se nepovedlo letos, může přijít příště. Plán existuje.
V místě kolegou vyzkoušeného způsobu zachycení v noci táhnoucích slavíků by tak mohla konečně přibýt i data o časování jejich cesty víceletými jedinci, jak na tom jsou s energetickou výbavou a třeba i odhad šance, jak se s takovými setkávat častěji. Pokud by se podařilo úkol vyřešit, posune nás to o kus dál. I s uvědoměním si potíží, že slavíků obecných (vzhledem k jejich zeměpisnému rozšíření) mnoho již severně nad našim územím nebude. Narozdíl od slavíka tmavého je tento druhem spíše „jižanským“. Jiná situace musí být v sedlech Alp, kde výzkumy migrujícího ptactva rovněž běží. Tam bychom už s přispěním jistého „snění“ mohli očekávat třeba i migranty od Klenice, Kněžmostky či Jizery, tedy slavíky naše.
Nebyla to pro mne samozřejmě první příležitost působit v horách, ale musím uznat, že pro Jeseníky a podzimní tah příznivé Červenohorské sedlo mám už pár let slabost. Neméně pak kvůli pracovnímu týmu, sloužícímu pečlivě tamní ornitologii.
Pokud Vás téma zaujalo, přijďte na blog opakovaně a já některá ohlédnutí za pobytem nabídnu. Z míst, kde příležitost k zdokonalení se v problematice, může přinést každičká noc!
A takhle tam některé začínají…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.