Z & V

Ano, zábavné a vzrušující – to znamenají písmenka v nadpise. V nadpise, vztahujícímu se k problematice pohnízdního pelichání slavíků obecných v podmínkách Česka.

I proto ještě s touto etapou končit nebudu. Pořízených 160 momentek z pelichajících křídel už velmi komfortně pokrývá proces krok za krokem, ale občas objevující se anomálie jsou natolik překvapivé a celkový názor přechodně matoucí, že ještě chvíli počkám. Dokud budu schopen se v roští pod větve sehnout.

Objevili se totiž včera (25.7.) další podezření na přesídlení za účelem pelichání a to jsou indicie atraktivní. Vracelo by to do hry přeci jen zčásti domněnky jiných odborníků z časů dřívějších, ovšem ty byly poznamenány zejména nemožností spolehlivého monitoringu.

Navíc tato přesídlení se zatím (náhodou?) týkají pouze slavíků dvouletých (v prvním pelichání). Ale ta stopa (podložená důkazy) je opravdu vědecky vzrušující. Nutí mne přemýšlet o chování slavíků v čase léta, varuje před ukvapenými závěry. A to je prospěšné vedení tématem.

Našel jsem totiž včera „polní“ trní, v kterém se sešli dva kroužkovaní slavíci, přestože jsem tam nikdy nechytal. A oba jsou z stejné lokality původní – byť jeden z roku dvanáct, druhý ale už potřebně z letoška. A to je super výsledek! Místo původního výskytu (i okroužkování) rozhodně nenabízí (tušený) komfort, který teprve rovnám do rámu. Ještě se do té vrbinné nivy Klenice samozřejmě vydám pro dotvoření náhledu i pro pár fotek.

Dobře dopadl i výlet na jih regionu, kde jsme s hostitelem též dvakrát nakonec uspěli, ikdyž představa o výskytu tamních pelichajících slavíků byla zkraje jiná. Teď známe tu reálnou. Podmínky tamní oblasti jsou mírně odlišné, daleko více se již podobající třeba slavičímu biotopu Žehuňska, kam se na pozvání snad též (opakovaně) vypravím.

Ač jsem si zprvu myslel že ne, je mi přeci jen prospěšné znát širší okolí zájmové oblasti (SV Mladoboleslavska) i pro skladbu biotopů. A navíc u pelichajících křídel je docela jedno, jsou-li z Kněžmostu či kdesi „zpozaobzoru“.

Psal jsem již minule, že první slavíci odlétají. Mám snad zhruba své území přečtené, ještě bych pár tipů ale rád ověřil. Tam však musím počkat, až se pole posečou a využít strnišť, jinak to možné není.

Tento poctivý monitoring nemá za úkol jen „rozvěšování čísel“ po slavičích běhácích, sleduji tím úkol, stanovit co nejpřesnější osídlení oblasti. A znovu připomínám – číslo to bude až neuvěřitelné. Nebude příliš vzdáleno tisícovce (laskavého čtenáře prosím porovnat údaj s těmi, postihujícími celkovou předpokládanou hustotu v republice a snad i zalomit rukama).

Ano, takovéto úkoly všeliké téma nabízí. A jiné další. Jen nevím, kolik se dá stihnout. Co ale napíšu nyní s plnou odpovědností:

Jsem překvapen a neustále dál překvapován specializací. Otázkami, odvětvujícími se provokativně z řešení současných, posouváním se v tématu přeci jen vpřed; zjišťováním, že výsledek přec(!) platí. Dotýkáním se slavíků a ověřením si, že zásahem do jejich života výrazněji nestrádají a já je mohu dál pozorovat. Že návodem z poznaného mohu jim dnes již více pomáhat, jako třeba při vydařené spolupráci s redaktorkou novin (DB) zkraje týdne. Tam směřuji, ne jinam.