Zaměřeno na léto

Žádné komentáře u textu s názvem Zaměřeno na léto
Je tolik příležitostí k hledání neznámého v každé jedné specializaci! Kdo takový úkol řeší, dá mi za pravdu.
V druhém dni léta jsem chytal slavíky v Koprníku. Pod duby, kterým jsem zajistil ochranu státem a zablokoval tím přilehlé území před chystaným zničením.
Vyhnízdili tam i letos a já chtěl vědět víc. Příliš jsem v inventuře ale úspěšný nebyl, v počtech se nedařilo. Ověřil jsem si však poznatek z minulých let, že slavičí rodiče mohou začít pelichat již v čase, kdy mladí nejsou ještě samostatní. Toto „zrychlení“ samozřejmě přispívá k velmi časnému odletu z lokalit a k dřívějším všemožným záhadám „jak to, že slavíci v létě chybí?“. Postupně se mi tak podaří dostopovat závěr slavičího pobytu krok za krokem. Klíč mám.
Téma může zaujmout obě skupiny příchozích na slavičí blog. Nabízím obrázky a komentář.
1. ///
Mládě slavíka, kterému křídla právě dorostla, rýdováku ještě 1 den chybí. A bude to sameček – podle rozměrů i zájmu o umělý zpěv. Takový jedinec se notně už o sebe stará sám, ale (v tomto případě) otec na něj ještě dohlíží, „pilují“ samostatnost a ostražitost, občas jej přikrmí. Mladí v tomto věku si ještě občas „zavolají“ zvláštním prskavým „žadoněním“, už se ale toulají hnízdištěm a samostatní.
2.
/// A starým se spouští proces výměny šatu. Každý den dobrý – a naopak – k čemu všelikého vyčkávání, není-li důvod. Takže vidíte adultního slavíka v začátku procesu pohnízdní výměny opeření, který začíná uprostřed křídla na letkách. S nimi začnou padat krovky křídel. Jiné peří ještě nepelichá! Každé pero je vytlačováno z váčku perem novým, takže si všimněte 8. letky, jak již je povystrčena. Jakékoliv jiné chybějící peří v křídlech je následkem defektu, právo na chaos měla pouze ona hybridní samice, unikátní zástih od Mladé Boleslavi.
Takovýto samec ještě dobře létá i kormidluje (rýdovák však vypadne brzy), dokonce občas i zazpívá. To jsou noty, které mladí samci intenzivně vnímají, budou se jim hodit. Zpěv je ovšem již notně redukován, nezačíná dlouhými zesilujícími hvizdy, nýbrž jen takovým „naťuknutím“. Pak zazní pár veršů z jarního zpěvníku, ale opět často „ošizených“. Proto při těchto posledních „výkřicích“ pozorovatelé mnohdy přiřazují zážitek „něčemu podivnému“.
Mladí budoucí zpěváci se zatím zpěvem neprojevují, k zdroji hlasu je vede zvědavost. Je-li v místě, dostavit se může i samice z páru – co jí k tomu vede, zatím netuším. Během procesu hnízdění je to jasné – zálety a snaha geny svých potomků „namíchat“.
Běží třetí dekáda června a páry, na první pokus úspěšné, mají „padla!“. Nadešel čas, v kterém jsem v první půli výzkumu (80.-90. léta) býval bezradný. Nebyl jsem sám i jinde byli bezradní. Dnes sahám po vypracované strategii k monitorování pelichání a s velikou chutí vstupuji do poslední fáze slavičího roku Mladoboleslavska. Těší mne způsoby, které jsem vypěstoval, které fungují a rozkrývají tajemnosti, dříve netušené. Však taky momentek rozpelichaných křídel mám stovky. Celý proces den po dni jsem schopen z jednotlivých exklusivně doložit, spočíst rychlost výměny, označit anomálie. Ještě ale ne, ještě nelze téma podtrhnout, udělat tečku. Pracujeme s živým studijním materiálem, předpokládatelně proměnlivým.
Pojďme tedy v čase kvetoucích českých oliv a bezů černých opět „za slavíky děravých křídel“, poukrývaných v nejtemnější partie svých hnízdišť. Prožijme poslední část jejich pobytu u nás.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.