Říkal jsem si už zjara, že by to třicetileté výročí zasloužilo nějakou pořádnou ránu. Už se dlouho nic významného nedělo. No a rýsovat se to začalo včera 29. července po obědě.
Zajel jsem ještě na poslední chvíli (slavíci brzy odletí) ověřit informaci od myslivce z jednoho pro mne nového slavičího plácku těsně za hranicí kraje. Je pravda, že v místě jsem kdysi v minulém století hledal, to tam ale nic nebylo. Teď tam u toho štíhlého topolu za plotem fabriky taky sice nic nebylo, ale od cesty, kde jsem zaparkoval, se na provokaci ozval podivný hlas. Byla tam jen takováto obyčejná vrbina, plná vody po deštích, kde bych obecného slavíka nehledal ani náhodou.
Odezva vychladla a byl klid. Za topolovým lesem jsem našel krásný slavičí kout – jen zkusit, zda tu nějací přebývají. A přebývali! Kompletní pár pelichal, sameček už brzy poletí, byl v přepeřování dál. Tak takového jsem si přál chytit.
Cestou zpět jsem zkusil znovu přehrávku a nevěřil uším. Vrbou přiskákal slavík a když mě uviděl, zmlkl. Ten hlas byl divný, až se mi konečně rozsvítilo. Poslal jsem tam verzi slavíka tmavého a ono to zabralo. Dočista stejný pokřik mě ujistil, že v roští přebývá veliká vzácnost!
Nic jsem však do setmění nechytil žádným ze způsobů a s večerem jsem dokouzlil. Přesto ve mě vládlo nadšení z takovéhoto pozorování. A naděje.
…
30. července jsem tam zamířil hned po poledni a opatrně ťuknul o přehrávač. Hlas se ozval metr přede mnou v stejné části keře co včera. Bylo jasné, že slavík pelichá a striktně drží svých pár temných metrů. Po letech jsem se zase zvláštně rozklepal a rozmyslil odchyt.
No a za půl hodinky, v první kontrole, bylo hotovo! Senzace má náhle svoji lokalizaci a datum!
…
Co jsem se nasnil v Orlickém Záhoří o podobné chvíli! Nepřišla. A tady za humny se pár dnů poté vyformuje takový zázrak. Neuvěřitelně mě to letos u druhu posunulo dál. Tohle je koruna všemu! Na odborné úvahy je samozřejmě jiná povaha publikování, než zde na blogu. Ale dvě momentky z unikátního českého pelichání slavíka tmavého sem pověsit musím. A třeba se k tomu někdy i tady v komentářích vrátím.
…jen si přeci neodpustím: Aby nějaký jiný slavík (než L.luscinia) živil 7(!) rostoucích ručních letek současně, k tomu všechny ramenní, rýdovák a já nevím co ještě – to se hned tak nevidí!
Zjištění je to cenné, řadím jej mezi desítku nejlepších v rámci specializace od roku 1983.
