První slavík

Žádné komentáře u textu s názvem První slavík
Slavík byl chycen a okroužkován. Byl nový a včera jsem se tedy v pocitech trochu mýlil.
Je robustní a bude to tam za čekárnou letos asi hodně veselé. Kde jsou oba staří pánové? To tedy budou koukat!
K tématu:
Slavičí peří mě dávno fascinuje!
A nejsem sám. Hned několik studií poukazuje na podivně zachovalé velké peří „jarních ptáků“. Sleduji tento fenomén samozřejmě taky a dnešní slavík už mne opravdu vyprovokoval. Tady je důkaz.
Jen velmi obtížně si dovedu představit, jak cestou do zimovišť, v afrických křovitých savanách i cestou domů, slavíci peří šetří. Šetří natolik, aby vypadalo, jako u tohoto jedince. Zejména krycí letky ramenní, které „odejdou“ vždy nejdříve.
Pojďme si započítat: září, říjen, listopad, prosinec, leden, únor, březen – a 20. duben u Husí Lhoty. Co nám ten úkaz chce vlastně říct?
A záhada další…
Všiml jsem si toho několikrát, naposledy v brožurce Pták roku 2007, kde se slavičí pár, vyfocený u hnízda, na hrudi žilkovitě leskne. Nejprve jsem si myslel, že jde o určité nasvícení a tedy fotografický efekt. První letošní slavík se mi předvedl i v tomto ohledu. Račte se podívat.
Materiálu jsem nafotil dost a nejen to. Úkaz jsem dokonale prozkoumal přímo na opeření slavíka. Jde o pírka, jevící se „srolovaná“ paprskovitá (podoba s náprsenkou modráčků není vůbec lichá). „Obrousí“ se tyto, až pomine potřeba efektu? Kdy se objevila, v šatě pohnízdního přepelichání jen sotva! Zdají se nová.
Co se děje s peřím (některých) slavíků v zimovištích? Zaměřím se na ten úkaz.
Mohu říct, že takových zářivě žíhaných hrudí, jsem dosud moc neviděl.
To se to sklopkaří, když chybí zkušenost!
Slavík byl chycen první kontrolou prakticky hned, co jsem jej k místu líčením na opačném konci postrčil. Utichlo jeho dopolední české rozezpívávání, tak jsem tam došel. Jak uspokojivý pohled po čase! Kroužek neměl, proto ten zájem. Je silnější postavy, s tukem ve vztahu k doletu sice tak nějak „na doraz“, ale svalovitý (25,25g). Klíšťata žádná. Velmi klidný a po vypuštění více než příkladně zpívající. Tomuhle notování vydrželo fakt pěknou chvíli.
Problémem tam jsou kočky, včera večer jsem je viděl v akci. Chudáci strnadi, slavíci a jiní.
Je to zvláštní místo. Vloni v létě jsem tam při líčení nalezl krásnou pivní láhev s patentovým uzávěrem. Přežívá tam uprostřed křoví prastarý nízký plaňkový plot. U cesty stojí mohutný dub. Krásné místo v té Husí Lhotě. Kdo by se chtěl názvu obce snad posmívat, upozorňuji, že vesnička to je půvabná a komfortní. Slavíci jsou ještě jedni nad zatáčkou, v místě, kde les sežral škodovácký polygon. V křížení cest tam obsadili nevelký kout, který je teď nádherně bílý po sasankách. Tam mistr ještě není. Zkoušel jsem ho opakovaně. Ono vůbec – kolem dokola slavíci dnes ještě nebyli. Kontroloval jsem 6 pozic. Není to moc, připočítám-li však včera večer dalších 8 na okolí, určitou představu si lze udělat.
Čím dál víc mne ta práce baví. Čím dál víc se těšívám! Nápadně lépe se v tématu orientuji a usmívám nad začátky.
Třicet let! Je to vůbec možné? Husí Lhotu znám ale méně, od roku „88“. Ani to ale přeci není málo.
Napsal jsem do novin, kde mám stránku o přírodě, že slavíci se i letos vrátí. A oni se už opravdu vrací. To je dobře.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *