Necháme to posoudit znovu.
Střední tok Klenice znám jako svoje boty! Začínal jsem tam v třiaosmdesátém s půjčenou sítí „drátěnkou“. Měl jsem ji občas k dispozici na pár hodin a já se s tou lesklou silonkou z NDR naučil na tý bousovský Klenici čarovat. No zas úplně taková kouzla to nebyla, žlutí konipasi horští třeba moc chytat nešli, včas ji viděli. Líčit jsem tedy musel do zákrutu u zimního stadionu. V prosinci jsem tam chytil i křivku, na koupaliště létaly na stříbrňáky a vejmutovky. To jsem tedy koukal! Dlask přišel za ty roky z Itálie zastřelený(!) a hýl z Estonska zabitý o okno. To bylo všechno. Jo ještě jsem tam po letech chytil u vody dvojici čížků, jednoho z belgickým kroužkem.
Lákalo mne to tam včera, posledního ledna 2012. Nebudu říkat, že ne. S Tomem (když si najde čas) to je vždycky veselé. Byl jsem tehdy asi tak v jeho věku (jen jsem neměl díru v uchu). Teď tu stojíme spolu a já se pro všechny ty nádherný vzpomínky nemůžu soustředit na kotvení sítí. Změnilo se to hodně, ale Klenice nezemřela – to jen tak po ránu vypadá! Vážím si ji, že je pořád pro zpěváčky tou dobrou bousovskou mámou! Jak jsou ty kameny od trusu kropenaté! Prostřela jim i letos, krize – nekrize. Přírodu mám radši, než lidi.
Viděl jsem tam den před tím „koníka“ a to nás vylákalo. Říkali jsme si – co kdyby zmrznul? Takhle ho můžeme nafotit, okroužkovat a prohlídnout kondici. Jestli se ho tedy povede chytit.
No, to se tedy povedlo!
Nejdřív se ale chytil ledňáček, loňská samička s kroužkem. Narodila se pravděpodobně v Českém ráji (okroužkována byla u Sedmihorek).
Pak jsme chytli dva střízlíky…
…a díky jednomu z nich přišli o dalšího ledňáčka. Viděl nás u sítě a přehoupnul.
No ale to už se v síti zažlutil konipas. Fakt zažlutil, podívejte, jak se vybarvil!
Prohledali jsme ho a zdálo se, že je na tom fakt dobře; že tady i vzhledem k věku možná ani není prvně na zimu! Je to náš okroužkovaný jediný zimní konipas, ikdyž už jsem se o to jednou v 80. letech pokoušel.
Dneska je šest pod nulou, u sítí stojíme radši „nakrátko“, hned za javory. A přiletěl druhý konipas, prvního jsme pustili před chvílí dolů proudem. Tenhle je mladý, ale může jít klidně o samičku. Zdálo se nám totiž, že před tím ten první pod mostem tak trochu (někomu?) zaprozpěvoval! Tento byl hubenější, ale ne úplně jako žebřiny. Prostě neměl tolik tuku.
A teď, proč ten nadpis?
Tento konipas má problém s běhákem – podobný, jako měl kdysi jeden slavík (obrázek níže).
To sice odborník už jednou posuzoval, ale věc to jasná není. Teď se třeba někam posuneme.
My jsme se posunuli domů, za tři a půl hodinky se monitoring povedl nad představy.
Bylo by dobré, kdyby se ten sibiřský dech už otočil jinam, kvůli všem těm hrdinům od Klenice.
Na závěr si neodpustím surovost některé z nedávných nocí. To musela být ale sakra smůla, takhle to trefit! Jestli se to dověděli slavíci v Africe, ti od Klenice jistě přidali na zpěvu! Mě to je ale přeci jen líto. Kdo z nás ví, kolik provozem hyne zvířat? Zatraceně dost!
