Tak na to jsem se těšil! Začínám prolézat slavičí archiv a je to stejně napínavé jako doba, kdy tu slavíci přebývají a zkoumám je přímo. Pod velkým zvětšením na monitoru studuji slavičí křídla – ta, jež se mi zdála už dřív podezřelá a nestačím žasnout! Resumé z toho je, že v naší republice velmi pravděpodobně budou naprosto unikátní podmínky pro výskyt rozličných slavičích bastardů. Velmi bych doporučoval každému kdo chytá, nebo se chystá chytat „hnědé slavíky“, aby přistoupil k nám na slavičí stránky. Budou se tu objevovat zamyšlení právě na toto téma. Neční z toho rozhodně nijak přepálené sebevědomí – spíš to je tak, že bych přál jak chytačům, tak i databázi kroužkovací stanice tuto „úrodu“ sklidit a uskladnit.
Jako specialista mám právo prohlásit, že naše podmínky pro slavíky, kdy ležíme v dosahu hybridní zóny, budou příhodné pro všechny ty šmejdily a zkrachovance, kteří by v přímé konkurenci v překryvném pásu pravděpodobně neobstáli. Jen škoda, že slavík tmavý asi opravdu ustupuje k severu a na objevy těhotný pás se tak může vzdalovat. Zatím se však ale docela jistě v našich luzích i hájích (jak trefné pro oba slavíky) dějí věci neskutečné a ansámbl těch divoce improvizovaných pódií bude prapodivný!
Velký pozor třeba dávat na chytané slavíky už od posledních dnů dubna (hybridní samec od Kolomut již 30.dubna na hnízdišti), do konce pelichání (hybridní samice s započatou výměnou ručních letek na okraji Mladé Boleslavi). Připouštím, že kompletně pelichajícího slavíka nelehko v pokročilé fázi přečíst. Jinak nám to určování ale půjde brzy už docela spolehlivě.
Dívám se znovu na fotky „těžkého“ slavíka z červenské kosy, kde jsem musel sklopkařit toho jara dokonce v broďácích a konstatuji: „slavík tmavý to asi nebude!“ Křídlo v některých ohledech nehraje, ikdyž pták je ještě trošičku jiný, než hybridi, výzkumem známí. Matkou mu byla též pravděpodobně samice slavíka tmavého-uherského, kdy podobou se do něho však ještě více prokreslila.
Velmi subjektivním se někomu může zdát pocit, že čeští slavičí kříženci působí velmi přísně až surově. Důvod ale k tomu mám, zažil jsem takového před lety na hnízdišti, kdy do sítě pasivně vlétli pronásledující se slavíci. Měli kroužky, znali jsme se tedy dostatečně. Pronásledovaný, pronásledující i já – sledující. Kolik peří chybělo pronásledovanému na hlavě jsem tehdy nepočítal! Odtud i s ohledem na robustnost „boleslavských hybridů“ mám ten nabytý dojem. Však se podívejte.
Znovu jsem se navíc ponořil do německých studií a zjistil moment, který vůbec k určování příbuzných slavíků nevyužíváme. Ikdyž je kresba nevěrná skutečnosti (rozložení zúžení praporů letek), znak jsem delší čas ověřoval i v našich podmínkách a platí. Vůbec se zdá, že jsme postoupili od (na tu dobu dobrých) klíčů zase o kus dál; k doplnění pomalu vyzývají i údaje z mého příspěvku kdysi do KROUŽKOVATELe. A materiál, který nabídnu tentokrát, je už podložen sběrem z podmínek Mladoboleslavska. Počty získaných měření jsou využity ve stovkách, v posledním čase též doloženy fotodokumentací. Zmiňuji schválně naše podmínky, protože třeba tabulky vývoje sezónní hmotnosti z Rakouska a Francie jsou sobě odlišné a s mými poznatky nesouhlasí rovněž. Je to dáno samozřejmě i délkou ptačího pobytu v zkoumaném regionu Evropy.
Tak tedy – co nevidět zde představím prvního těžkého (ve smyslu – těžko určitelného) slavíka. Přijďte si zabádat!
Ještě odskok stranou:
Rád se setkávám s přáteli, upnutými ke konkrétnímu tématu. Jsou bádáním posedlí a vynalézaví. Lucka a Martin z Prahy studují střízlíky a kukačky. Uznejte sami, že nazvat aktéry velmi nápadného a časově vymezeného průtahu „Dušičkovými ptáky“ je pro střízlíky těchto dnů vševypovídající! Podobné obraty se už sotva kdy z naší ornitologie vytratí.
