Začněme vzpomínkově. Představuji nejvzácnějšího slavíka výzkumu N 55727(). Hybridní samice z boleslavské periferie. Teď o ni bude řeč v časopise Ptačí svět, který možná už vychází a jistá pozornost ji bude patřit též na jarní výstavě v Mladé Boleslavi s názvem: Zpěvák z periferie.
Pojďme však ke křídlům vzácného slavíka, vyfoceného 3.června 2009 v místě odchytu.
Jestli je možné to tak vůbec nazvat – největším šokem bylo zjištěné kompletní pelichání samice, postrádající nažinu.
S kolegy jsme poté v odborném časopise v zahraničí i v tom našem populárnějším diskutovali právě i proces pelichání. Fotky obou křídel nám totiž odkrývají cenných objevů hned několik.
Švýcarští znalci vypočetli předpokládaný začátek pelichání na 29. května, což samo o sobě je neuvěřitelné. Pozornost dál vzbuzovala zejména 5. loketní letka pravého křídla, která proces odstartovala a vnesla do něj (pro mne očekávaný) chaos. Považuji za nutné nyní připomenout, že podle mých výzkumů slavičího pelichání (a vůbec nevím, je-li to někde za hranicemi zmíněno, u nás ne) je tato letka perem, které proces převážně uzavírá. Tady je tomu zcela naopak!
Pak už máme možnost sledovat oboustranně souměrné a předpokládatelné pelichání ručních letek – ale jak?! Právě tady spatřujeme důkaz ostrého střetu odlišných pelichacích schémat příbuzných slavíků! Razance výměny letek u zkoumaného jedince jednoznačně připomíná (rychleji pelichajícího) slavíka tmavého (minimální rozdíly v růstu – „schody“). Pod uvolněnou ruční krovkou se již skrývá toulec 7. (české počítání) ruční letky! Dalším zjištěním je pokročilá výměna obrysového peří zejména na bocích, což u slavíka obecného v takto rané fázi nepředpokládám.
Slavíka se již bohužel nepodařilo později chytit, ale i tak lze usuzovat, že tentokrát se mezi svodidly „erdesítky“ pelichalo hodně rychle v rytmu uherských slavíků! Samice mohla opustit region svižně ve velmi raném letním datu. Přežila-li pochopitelně ono šílenství kolem na asfaltu.
Kampak asi odlétají tito pomatenci, vždyť i zimoviště „hnědých“ slavíků leží různě po Africe.
Jak poznat hybridního slavíka podle křídel?
Výzkumem evidovaní kříženci jsou si velmi podobní. Až na tuto samici šlo vždy pochopitelně o samce s délkami křídel kolem 90mm – tedy delšími, blížícími se slavíkům tmavým (alespoň těm z mých měření; vím, že existují i menší). 1.RL je vždy kratší v porovnání s nejdelší RK. Zúžení vnějšího praporu nedosahující 4.RL je pro mnou evidované hybridy příznačné a je „opsáno“ stále ještě z křídla slavíka tmavého. Ale pozor, relativně krátká 2.RL se délkou řadí jasně až pod 4.RL a to již čteme z křídla slavíka obecného! Bohužel však jen krátce, protože ostatní poměry a zářezy praporů jsou podřízeny znovu schématu slavíka tmavého. Zdálo by se tedy, že není mnoho záchytných bodů, jak v těchto křížencích najít slavíka obecného. Připočítejme však tedy ještě alespoň nevýrazně lemované spodní krovky ocasní hybridů, méně skvrněná hrdla, klidně i suchá stanoviště Mladoboleslavska a třeba k slavíku obecnému převažující zpěv. Zapomněl bych na hmotnost, která je vyšší o 2-3 gramy (24-27 – jarní ptáci), zato už běhák se nijak v délce od místních slavíků obecných neodchyluje.
Tolik k prvnímu z těžších slavíků.
Poznámka: Budeme se muset také vrátit k geolokátorům a tehdy prvním sledovaným anglickým slavíkům. Podařil se přečíst přístroj s omezeným výkonem, ukazující však mnoho zajímavého.
