Nejvzácnější slavík Mladoboleslavska a nepochybně i Česka se představil za hranicemi země. V zářijovém vydání Journal of Ornithology vyšla práce naší pracovní skupinky, představující první vědecky doložený zástih hybridní samice dvou příbuzných slavíků ve volné přírodě.
Studie je doložena unikátními fotografiemi jedince (dokonce pelichajícího) i zápisem genetické analýzy. Přestože se obecnější pojednání objeví za chvíli v podzimním Ptačím světě – časopise ČSO, odborný článek jsme namířili do Německa už proto, že tamní specialisté došli v bádání nad tématem křížení slavíků i možného výskytu hybridní samice ve volné přírodě nejdále.
Zmíněno je i to, že jedinec se v místě více již neobjevil, respektive nebyl zastižen.
Pojďme se tedy v tento významný den ještě vrátit na pár chvil mezi kruhová svodidla okraje „plechového města“, pojďme za příběhem hybridní samice.
Téma je to veliké a zdaleka není vyčerpáno. Úvahy a zamyšlení nad výskytem se rozkošatily, výzkum běží dál.
Zajímavý byl bezpochyby věk jedince, vyšší dvou let. Slavík tedy již v minulosti prodělal nejméně jedno kompletní pelichání, v jakém sledu i termínu, nikdo neví. I tento termín byl totiž pro aktuálně běžící proces zajímavý a jedinečný. Co však víme s jistotou, že i takovýto zřejmě neplodný a zcela jistě nehnízdící jedinec musel mít svoji unikátní migrační strategii a také vyzkoušené zimoviště. Platí-li, že hybridi mají genetické dědictví smíchané a mohou tak mít problémy na hranici přežití, hybridní slavíci samci a zcela jistě i „boleslavská“ samice tahově uspěli. Kde leží takové zimoviště, uvážíme-li, že každý z našich příbuzných rezavých slavíků (tmavý x obecný) směřuje úplně jinam? To by byl výsledek kroužkování, kdyby jej v Africe potkali.
Zajímavý byl bezpochyby i výskyt jedince. Kde se vzal v místě s pravidelným výskytem hnízdního páru slavíka obecného? Nehnízdící a časným pelicháním z hnízdění vyřazená samice přesto poutala pozornost jiného samce slavíka obecného, který dokonce i nás v čase kroužkování bedlivě pozoroval a propuštění partnera(?) zpěvem a přeletem k němu oslavil.
I jeho se podařilo později chytit, podle kroužku byl odhalen jako pelichající v místě v předchozím roce. Přestože zpěv byl „velmi tvrdý“ – jako opsaný z německých pozorování, biometrika otazník nepřinesla. Mohl to být on, kdo v průběhu jara usadil na předměstí vzácnou slavici? A kolik takových „bastardů“ okolo vlastně je? Lze je při běžném chytání slavíků přehlédnout? Odpověď znám: Zcela jistě.
Kdyby totiž stav pelichání křídel hybridní samičky byl pokročilý do fáze rostoucího hrotu křídla s chybějícím okrajem, jen těžko by byl důvod jej v ruce přibrzdit. Nezaujala by ani rozměry, narozdíl od výzkumem evidovaných hybridních samců, jejich „česká verze“ je totiž nápadně robustní. Záměrně zmiňuji „česká“, protože kolegové v Německu znají křížence – samce i jiných délek a tvaru křídla.
Pro naší ornitologii získaní hybridní samci vypadají všichni totiž „jak přes kopírák“.
O křížení zpětném tady diskutovat nebudu, tam by bylo skutečně třeba všechen chytaný materiál otestovat.
Poznámka:
Fotky najdete v archivu a situace je zachycena i na titulu blogu.
Chystám pojednat o biotopech, pak se tedy na předměstí s foťákem vrátíme. Nasbíral jsem poctivě i jiná hnízdiště, mám dokonce už také jedno moderní v pustnoucích továrních komplexech. Pak už mi chybí pouze ona německá zátiší zarostlých hřbitovů.
