Křížení příbuzných slavíků je pevným pilířem mé specializace. Téma zde bylo zmíněno už několikrát, ale protože se bude pravděpodobně dál vyvíjet, třeba jej osvěžovat.
A proč ten titulek? Když jsem zavadil tehdy v pobřeží Nového rybníku o první smíšený pár slavíků, neuvědomoval jsem si, co se tím všechno startuje. Ale tak to bylo snad se všemi mými poznatky, které atakovaly hranici nepoznaného.
Téma hybridizace je ale v něčem jiné, je navinulé výsledky velkých znalců ze zahraničí. Krásně se polykají jejich publikované poznatky, utříděné podle toho, jak zejména na ostrově Zeigenwerder, v lůnu hraniční řeky Odry, postupně dozrávaly. První smíšené hnízdění tam bylo doloženo v roce 1990 (pozor ale, v Holštýnsku již v roce 1976). Pak se tam, kousek od Frankfurtu, začaly výsledky hrnout. Dívá se na to opravdu pěkně a přiznám se, že jsem si připadal hluboko v „postavení mimo hru“ – fotbalovou terminologií vyjádřeno. Měl jsem u českých slavíků jasno v tom, že i tady dovedou „slevit“ a jít do smíšené dvojice. Ale co ptáci z hnízdění vzešlí? Připravoval jsem se na takové setkání a jenom proto snad mohl přijít den, kdy mi podezřelý zpěvák „přidrhl“ v ruce. Byl jsem si jist, že čtu v peří potomka rozdílných rodičů, ale jak to prokázat?! Dokonce jsem zkraje ani nefotil (neměl jsem čím), jen popisoval odlišné peří. Nikdo kolem tomu valně nevěřil, chyběl důkaz. Cesta nakonec vedla k cíli a slavík z Mladoboleslavska – třetí v pořadí – byl odborníkem potvrzen testem!
První velký úspěch byl na světě a protože u Odry vše odvozovali „pouze“ podle kroužků, slavík z bakovských kopřiv je předběhl. A nedosti na tom! Další sameček byl chycen s popsanými znaky v oblasti a pak přišla událost největší – hybridní samice, potvrzená rovněž testem DNA! I tím směrem na německo-polské hranici mírně onehdy nakročili, ale pevně nedošlápli, scházela pod nohama pevnější půda. Prapor tak zavlál znovu v Česku, tentokrát nad hlučným boleslavským předměstím!
Proč to píšu? Opatrnost velí, že není vše zdaleka vyřešeno; klíčí otázky nové. Vím, že jsem před koncem století dost chyboval i v determinaci. Mohly tam být zajímavé věci už dřív – ikdyž … … profesionální zoologové v Německu mluví v tom čase o „vzniku menší smíšené kolonie“ na ostrově uprostřed řeky v luhu parkové povahy. Kdo ví, možná jsme tedy vše zachytili včas. Zatímco kolegové na severu však odešli na penzi, na naše slavíky hledám drobnohled. Je snadné s tím, čím jsem prošel, vědět si dnes v terénu rady!
Znovu pátrám a snad podvacáté soudím výsledek z hnízda od Čelákovic. Slavíka, který byl 12. května následujícího jara chycen v Německu u Luckenau, o dvěstě kilometrů výš, v místech, kde naše hraniční hory konečně (a definitivně) dosahují nížiny. A hned – mohou slavíci příhodným prostředím posunout hybridní zónu až pod kopce? Jinými slovy – proč to ještě neudělali, od Odry, od Prosny? Případ hnízda od Čelákovic jsem zde již popisoval, ale chci doplnit, proč německý ornitolog usoudil na slavíka tmavého. Geny samice totiž převažují v předávání hybridním potomkům, musela tedy být v smíšeném páru nedaleko soutoku Jizery s Labem uherská samice! Proto se také hnízdiště neprozradilo odlišným zpěvem. Pták byl sice chycen dalších dvěstě kilometrů od Frankfurtu, ale vazba na hranici překryvu obou druhů či severozápadně rozložená hnízdiště ST je víc než zřejmá. Je škoda, že tentokrát německý ornitolog okolnosti zástihu nijak neupřesnil (asi nezkoumal), ale i tak se zřejmě jedná o nejkvalitnější výsledek českých slavíků.
Chtěl bych s tím, co mne v tématu dosud místní kopřivy stihly naučit, posedět s těmi pány tam u nich, na severu. Vyhrabat omšelé listy kalendáře, vrátit ten čas a rozprostřít jej před nás. Opájet se slavičím květnem, kdy (jak říkají) ze sušších stanovišť na svazích tlukou slavíci obecní, od řeky pak uherští příbuzní a dole kdesi před námi se to v houštinách jedinečně mixuje (domýšlím už sám). Ne, ne! Probírám se z toho libého úletu, vždyť uběhl leden z roku 11(!), nápadně jsme zestárli – a navíc – neumím ten jazyk. Bylo by to však přeci jen krásné. Arizonská pěnice Květa Fialová kdysi řekla, že jediným majetkem člověka je čas. Nic jiného nemáme a nebudeme mít.
