Nic netrvá věčně!

Žádné komentáře u textu s názvem Nic netrvá věčně!
Slyšel jsem v bousovské zahradě zpívat koňadru! Jedinkrát – ale utáhla to! Je to od ní milé, že by tušila slunce, jak se otáčí?
Cestou jsem pořídil ještě jednu zimní momentku, kdyby to zítra náhodou roztálo a fakt začalo jaro! Lopuchy. Jak jsou všechny ty „bodláky“ kolem našich cest krásné a pro krajinu příznačné!
Ornitologové teď před koncem roku našli ve schránkách časopis Sylvia. Periodikum zvedá hlavu do Evropy. Hodně dobrého čtení tam a velmi mne zaujal příspěvek představující zajímavá příletová data lejska bělokrkého, od moravských kolegů Krále a Krauseho.
Z mnohaletého pozorování jim vyšel nejčasnějším rok 2009. Podezírán byl příznivý vývoj počasí na úseku tahové cesty východním Středomořím a na Balkáně na přelomu března a dubna. Zmiňuji to proto, že specialisté tak nepřímo ukázali i na mimořádnost toho roku v mnou vedeném „Slavičím kalendáři příletů“! Konec první dubnové dekády byl vskutku ojedinělým zjevem v tabulce a již 12. dubna přibývali slavíci další! Letošní rok hned však zase euforii ochladil a vrátil vše k normálu. Zdá se však, že nejen Balkán s východním Středomořím, vztahující se k zkoumaným lejskům, ale i „slavičí“ cesta Adriaticko-tunisská , využívaná „jarními ptáky“ spolu s tradičním jihozápadním koridorem od Gibraltaru, nabídly loňského roku natolik příznivé podmínky, že migraci víceletých samců nápadně zrychlily, spíše však nezbrzdily. Ptáci už zřejmě vůbec nevyužili zastávek v podhůří (Alpy, Pyreneje) a táhli svižně. Jaro 2009 bylo pozoruhodně příznivé pro návrat některých dálkových migrantů a nemusí se jen tak hned opakovat!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.