Hnízdiště ve Lhoticích patří do skupiny „moderních“, kdy slavík obsazuje chátrající hospodářské objekty či továrny. Zde se jedná o rozlehlou zahradu, přináležející k zemědělské usedlosti. Komplex je z větší části opuštěný, sady povzbudivě tmavnou podrostem z náletových keřů. Nezakročí-li člověk, rýsuje se zde atraktivní „slavičí ráj“.
Místo je známé „zátahem“ proti distributorům kořalky v nedávné době. Slavičích párů zde sídlí od dvou do tří. Lokalita je na seznamu od začátku století, kdy na noční zpěv „ze dvora“ upozornil místní řídící učitel, známější jako „Básník kraje“.
Z výsledků kroužkování této lokality je třeba vyzvednout zajímavé přesídlení dvouletého samečka k Mnichovu Hradišti do oblasti Dolců. Výsledek je z letoška. Na problematiku nestálosti dvouletých ptáků se zaměříme někdy v zimě. Je velmi zajímavá. Přestože je na tomto hnízdišti všude značný nepořádek, v čase, kdy rozkvetou zástupy slivoní a torza třešní, stojí kout za návštěvu. Sad přechází v lesní komplex Horka, který navštěvoval již zemřelý Václav Sedliský z Mnichova Hradiště.
Při odchytech zpívajících slavíků v místě formou provokace hlasem vzniká problém, že do zpevněné plochy dvora a cest nelze zarazit tyče sítí. Mezi betonovými panely či v asfaltu se jen těžko hledá skulina právě v místě, kde slavík „operuje“. Je to pak velmi hektické.
Mezi moderní slavičí hnízdiště patří i prostředí viaduktů – biotop, který prvně popsal pro slavíky právě můj výzkum z krajiny Mladoboleslavska. Do míst, kde jde prakticky pořád někomu o život, vyrazíme příště. Poslední moje návštěva byla za doprovodu policie a novinářů, při líčení sklopek jsem objevil čtyři vyklepané peněženky s doklady okradených žen. Na jednotlivé nálezy jsem zvyklý, čtyři na jednom místě však byly už příliš. Občas tam ty grázly v roští tuším, někdy musím dávat pozor na injekční jehly, ale to už bych si vykrádal příští vstup.
