O tom, že kroužek slavíkovi nevadí, se můžeme přesvědčit kontrolními odchyty i po letech.
Uvážíme-li v tu chvíli, kolik hodin života, kilometrů i sobě odlišných prostředí onen „kus plechu“ s opeřencem absolvoval, jako důkaz bezproblémovosti kroužku nám to postačí.
Údaje, které lze odchytem získat, ale hlavně pak během příležitostných následných setkání, mají značný význam pro výzkum druhu i jeho ochranu. Mnohdy se ještě, spolu s kroužkováním, otevírá cesta fantazii, spekulacím, v jistém slova smyslu i dobrodružství. Vždyť ptačí osudy bývají tak často podobny těm našim! Nechybí volnost, toužení, starost o potomstvo, hledání nejschůdnější cesty životem, štěstí i smůla, no a v samotném konci putování se pak dostaví smrt.
Příběh, který věrně dokládá výše uvedené, vzklíčil mlhavého rána, 24. srpna 2006, u rybníku Pátek na Budách.
Slavíci z oblasti již byli dobrý týden na cestě a odchyt v pobřeží, plném zralých bezinek, mohl posunout tehdejší rekord v prodlení. A hned po rozednění se tak opravdu stalo. V síti, vedle černohlavé pěnice, poskakoval i slavík! Pořídili jsme fotodokumentaci a určením potvrdili, že se jedná o tohoroční mládě, narozené někde na okolí, anebo průtažné.
Protože ptáků v pobřeží už tehdy mnoho nebylo, hned jak sítě oschly, byly sbaleny. Rekord byl zanesen do knihy odletů a sezóna označena za velmi úspěšnou. Konec prázdnin na sebe nedal dlouho čekat, všude byl klid a k dalšímu chytání již nebyl důvod.
Ráno 2. září zazvonil telefon a nabídl zajímavou informaci: zaměstnanec boleslavské Škodovky našel pod skleněnou plochou nadzemního průchodu k šatnám mrtvého „rezavého ptáčka“ s kroužkem na noze. A protože to byl člověk přírody znalý, usoudil, že jde o slavíka. Už ve sluchátku se mi číslo kroužku zdálo „nebezpečně“ povědomé a archiv všechno potvrdil. Byl to slavík – rekordman!
Příběh kroužku má dvě polohy – odbornou a lidskou.
První vyzdvihuje význam výsledku, vždyť jde o jeden z mála důkazů naznačení směru odletu z oblasti; udává velmi pozdní datum, ukazuje prodlevu mezi kroužkováním a nálezem, současně však také odkrývá nebezpečí, stojící v cestě táhnoucím ptákům.
Druhá tvář pak zcela bez příkras ilustruje životní smůlu mladého slavíka, pro něhož hned první cesta za sluncem skončila chvíli po startu.
V dalších letech pak bylo z tohoto místa v Mladé Boleslavi zpravodajem nahlášeno mnoho jiných zabitých či omráčených pěvců.
A před dvěma lety dokonce i další slavík! Co si počít s obrovskými skleněnými plochami hal a honosných staveb, v nichž se, buď odráží okolní prostředí, anebo jsou zcela průhledné a ptáci je rozpoznají až ve chvíli nárazu? Kolik takových nebezpečí – a zcela jiných – číhá na noční migranty, ale i ty denní? A vadí to projektantům, zhlížejícím se v odlescích bankovních fasád, reklamních ploch a protihlukových bariér? „Chcíplí ptáci – taková prkotina!“
