Slavíka, ačkoliv je mezi lidmi známým opeřencem, jen málokdo na vlastní oči spatřil. A nepochybně ještě větší neznámou je fakt, že v Česku slavíci existují dokonce v třech, resepktive čtyřech podobách! Abychom se mezi nimi zorientovali, představme si jednoho po druhém.
Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je z kvarteta nejběžnější, současně je ale nejlepším zpěvákem. To on je tím velebeným králem pěvců! Zbarven je prostě až na rezavý ocásek a světlejší břicho, převládá tón suchého listí. Tento slavík je také ústředním tématem mého výzkumu hlavně proto, že v zkoumané oblasti (SV Mladoboleslavsko) pravidelně hnízdí. Jinde v republice jej najdeme zejména podle nížinných řek, nejsilnější populace jsou v Polabí, Poohří, objevuje se nově například v Jižních Čechách. Moravu osídluje nejvíce na jihu, najdeme ho však i ve Slezsku. Stejně jako jeho příbuzní i on je ptákem tažným, na konci prázdnin odlétá do oblasti afrického Sahelu, odkud se navrací v půlce dubna. V České republice je ze všech svých příbuzných nejpočetnější.
Slavík tmavý (Luscinia luscinia) je zbarvením velmi podobný, odlišit jej lze zblízka pouze podle tmavě skvrněného hrdla, u samců pak také podle zpěvu. V republice je vzácným, objevuje se spíše na jarním a více ještě podzimním tahu. Zmiňovaná hnízdění nebyla nikdy přesvědčivě doložena, třebaže je lze předpokládat. V hnízdění jej však lze někdy zjistit ve smíšeném páru s předchozím, kdy právě „mladoboleslavský“ výzkum problematiku vzájemného křížení výrazně posunul. Od slavíka obecného se odlišuje také délkou tahu i polohou zimoviště, ležícího často až na samém jihu Afriky.
Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) je narozdíl od obou předchozích pestře zbarvený, zejména co se týče samečka. Zato zpěvákem nikterak dobrým není.
Ač tomu tak v 70. letech minulého století ještě nebylo, dnes je, zejména na jihu naší republiky, poměrně běžným druhem. Od svých dvou „rezavých“ příbuzných se liší také životním prostředím, zatímco slavík obecný i tmavý jsou ptáky křovištními, tento modráček má rád zejména bahnitá rákosí. Kroužkování ukazuje, že neodlétá na zimu nijak daleko, nejodvážnější z nich sotva přeletí Středozemní moře. I proto je z jara naším nejčasnějším slavíkem.
Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) je vzácný podobně, jako slavík tmavý. Jak již jeho příjmení napovídá, má rád drsnější podmínky, které u nás nachází pouze na dvou místech v krkonošských hřebenových rašeliništích. Předchozímu je velmi podobný, samičky obou poddruhů jsou naprosto k nerozeznání. V čase jarního návratu existuje nevelká šance setkat se s ním i v nižších polohách. Zimoviště ještě nejsou dostatečně známa, mohou být shodná s předchozím modráčkem, některé výsledky však ukazují na východ daleko do Asie.
Se všemi čtyřmi našimi slavíky jsem se setkal i v podmínkách Mladoboleslavska, byť s některými pouze na tahu. Všechny jsem měl také možnost navštívit v jejich hnízdním prostředí.
