Když jsem tehdy četl první sloupky o slavících, přecházel jsem bez zájmu zmínku, že se mohou za určitých okolností i křížit. Ostatně – tím informace pokaždé končila, takže stejně nebylo co dohledávat.
Pak jsem najednou stál před hnízdem, kde snůška – a nakonec i mláďata, byla společným dílem druhově rozdílných rodičů. A přišlo další, Kněžmostu nedaleko. Tím to ale zase pohaslo, co dál na tom hledat? Až se po čase stalo, že v síti lesíku u Kolomut byl slavík, kterého jsem si prohlížel opravdu dlouho. Byl prostě divný. Obecné slavíky jsem znal již spolehlivě, tmavých několik chytil pro srovnání též, takže i jejich znaky jakžtakž načetl. Slavík v ruce se mezi ně ale nechtěl vejít, divným zůstával. Pořídil jsem dva snímky na kinofilm, jedince popsal, okroužkoval a pustil. Zjev mi ale v hlavě spolehlivě zůstal, a vidím to, jako by to bylo včera. Obrovský slavík, podobný hodně obecnému, ale peří křídel bylo po znacích jiné. Ten pták se do místa vrátil i další jaro, abych si jej prohlédnout mohl znovu. Sestavil jsem podobu křídla kresbou a referoval o tom na podzim před kolegy. Film, který měl pro můj výzkum stanout propagačním, začal se v tichosti odvíjet…
Prožil jsem s nimi do dnešního dne mnoho. Zažil je v místech, kde je pro druhové prolínání lépe vychystáno, v slavičí hybridní zóně. Co je možností nyní z posledních – chytat je na průtahu v létě za nocí. To překvapivě funguje. Bezpečně ovšem člověk pozná jen přímé – F1, kde rodiče jsou druhově nestejní, následné křížení „zpětné“ už tolik pohledem rozpoznat nejde.
Všichni, mnou zjištění, mají ovšem jedno společné – slavíci jsou to rozměrní. A protože spousta textů končí otázkou: K čemu potřebují tak rozměrná křídla??
Podobné monstrum jsem už nikdy při chytání nezažil (odletová hmotnost 35,5 gramu).
