Na stopě jsme dlouho, ale přibývá spíše otazníků. Najedeme klíč k určování slavíků podle první ruční letky? Sbírám poznatky roky, protože to co je psáno, je čím dál chatrnější.
Třeba připomenout též údaje některých z vás, kteří jste upozorňovali na podivnosti klíčového znaku, letka se vám nezdála. Teď se to může pohnout, dnešní odchyt byl potřebnou kombinací signálů od „divného“ slavíka. Ptákem je hnízdící samice a první letka je v poměru ke krovkám – mínus 3(!)mm. Obě 1.RL ve vývinu souměrné, což je důležité (nejde o defektní stav).
Kdyby mělo jít v porovnání redukované 1. RL s krovkami o přímého křížence, nemohla by jím být samice, zejména úspěšně hnízdící. Prokáže-li se analýzou DNA, že jde o čistého slavíka obecného, víme pak, že i takovýto rozdíl lze tolerovat.
Jak patrno z obrázku, už na první pohled znak působí divoce. Jak „hluboko“ bychom mohli „klesnout“ se znakem pod RK? Čtyři milimetry, nebo i pět?! To asi ne, na třech se rozdíl zřejmě zastaví. Jde o extrémy. S rozdílem (-5) už přicházejí kříženci skuteční. Na každý pád je zjištěné víc, než jsem dosud očekával i prezentoval. Držel jsem se rozdílu 1,5 mm pro druh.
Formule křídla tohoto jedince patřila už slavíku obecnému včetně zúžení vnějších praporů letek hrotu křídla.
Jistě, (až) 4. RL ve vrcholu křídla je opět trochu „výkřikem“, ale takováto křídla v archivu mám od L. megarhynchos.
Délka křídla – 81 mm, rýdovací pera – 70 mm. Hnízdní nažina končící. Zatím ještě nepelichající.
Jistě – pták může patřit do kategorie stále ještě málo probádaných „zpětných kříženců“. Pro nezasvěcené – jde o situaci, kdy se samice jednoho čistého slavičího druhu zkříží s hybridním samcem. V Německu takovéto případy dříve dokumentovali barevným značením v hybridní slavičí zóně Odry.
Ještě snad využiji obrázku z konce hnízdění – máme možnost vidět, v jakém stavu se nachází letky těsně před výměnou kompletním pohnízdním pelicháním starší (ale nestaré) samice. Jsou odřeny shonem a péčí o potomstvo, stovkami příletů a odletů ve vztahu k mláďatům.
Velmi zajímavý slavík od Slavičího háje.
A jednu poznámku nakonec k těm, co se o pelichání pěvců zajímají – vždy jsme si říkali, jak nutné vyměnit zničené peří na cestu u dálkovým migrantů (i u slavíků tedy). Vzpomeňte, jak vypadají křídla adultních cvrčilek zelených s přerušenou výměnou letek a přesto tak míří do zimovišť. Jak to tedy je, když takovíto „hadráci“ si dovolí takovýto scénář? Bude-li třeba, fotku takovou v archivu pro pobavení samozřejmě najdu.
Tak hezký víkend a gratuluji k těm dvěma famózním událostem na ornitologickém webu – sluka s mláďaty a rákosník pokřovní. Opravdový svátek ornitologie!
