Zítra před půlnocí ožiji a snad mne ta síla už neopustí. Slunovrat se blíží.
Mám tu proměnu spojenou především s krajinou a přírodou v ní. To pro ně začne Slunce hřbet pomalu narovnávat a přibližovat i moje setkání se slavíky.
Už delší čas chci ptačímu parku prospět víc, než jen chodit relaxovat se srpem a ožínat výsadby. Trhat ovoce a líčit sítě. A hodí se to právě teď.
K svátku nás poblázněnců, kteří změnu v délce dne vidí i tam, kde ještě uvidět nejde. Pro krále pěvců a pro jejich háj, dva dny jsem z kovárny vždycky jen přeběhl spát. Trápil se nad materiály, děsil titěrnosti, abych dílo snad nezmrzačil chviličku před koncem.
Povedlo se, a já mohu v tomto psaní pokračovat hned, jen co se rozběhne prosinec jednadvacátý. A vy až se tady otočíte, jedno je kdy, uvidíte, co jsem připravil.
Zítřejší den je zároveň zlomový pro tento blog. Příspěvky se navrátí do volného intervalu a na konci ledna se možná objeví už stránka jiná. Bez reklam, které zasahují do článků. Blog – možná i lepší úrovně. Uvidíme, jak to rychle půjde, ale je nejvyšší čas. I tak konzervativní člověk, jako já, se musí čas od času probrat a krok dopředu učinit.
Až sem kliknete podruhé někdy po dvanácté, bude tu čekat ono překvapení.
Schválně, jestli si z něho odnesete radost.
A bude s výkladem, abyste věděli – co, a proč je právě tak.