Předpověď byla divoká, ale jistější je přeci jenom vyrazit. Sítě po dešti z popůlnoci vyfoukly a nad kotlem se mezi hvězdami dohrou odlesku blýskla naděje. Že by přeci jen něco? Ale i kdyby ne, nařízení je nařízení, plán se musí splnit, i kdyby na chleba nebylo! Odchytat dny (pokud možno) všechny. Výdrží stavíme výsledek spolehlivější.
Bylo teplo a příjemně. Když noc slábne, na to se vždycky moc těším. Chvíle provází energie nového, rozbíhajícího. Slavíků se pár objevilo, ale zajímavou roli sehrálo rákosí. Tam to vždy začíná o chvíli později, o dost. A pak už se odtajňovalo. Kdo všechno už je v pohybu, kdo doposavad setrvává, kdo třeba navodí nějaké překvapení. Dnes tento modráček, vůbec neoznačený. (Místní nebude).
Stačí popojít proti proudu a člověk si osvěží, že vlastně hromada rákosních ptáků ještě hnízdí. To je potřeba říct. V jejich prostoru to je ale vždycky takto zmatené, to jsou ty tolikrát omílané komplikace. To je ta „živost“ bádaného materiálu. Okolo uličky ale je prokroužkováno, místní si dávno dávají pozor. Abych z posbíraného vyklopil verdikt: ranému tahu vládnou zpěvní rákosníci. (A opět hned varování: dáno může být povahou punktu, v rákosí s vodní hladinou může být situace jiná).
