Tak, je to potvrzeno. Mladý slavík z nočního chytání před dvěma dny byl den následující zastižen kontrolním odchytem na Kněžmostsku, sedm kilometrů od místa okroužkování. Výsledek, který mění nejednu z představ o chování této věkové skupiny. Slavíka, který je kropenatý z hnízda, letky ani rýdovák nemá docela ještě ukončený v růstu – a přeci už putuje krajinou a načítá její tvář. Veliké překvapení, které koriguje náhled na schéma chování juvenilů.
Nová aktivita nočního testování ovšem neodkryla jen tuto záhadu. Lze v tuto dobu nachytat ke kroužkování adulty, a to především samice. Objev číslo dvě. Snahou zůstává zjistit původ těchto poutníků. Umět rozhodnout na základě důkazů, jsou-li ptáky regionálními, a nebo nadregionálními. To může zařídit napřesroční prochytávání hnízdišť. Inu, práce stále dost.
Dnes jsem po ránu jednoho z výrostků odnesl do středu louky, abych uviděl, co s neukončenými křídly tedy ve vzduchu dokáže, když je potřeba letět. Bylo to mazácké, bravurní, velkolepé! Představu měl jsem docela jinou, protože od momentu předčasných vyskákání z hnízd spoléhají na silné nohy. Tedy na útěk s následným přikrčením se v ústraní. Tady už fungují jinak a docela možné je, že tyto časné pohyby slouží i k otestování křídel. Prvnímu pořádnému. To už nejsou jen přeskoky z větve na větev někde mezi haluzemi, to je – prohlédnout oblohu až přijde tma, odrazit k letu a střihnout to třeba těch sedm kilometrů po přímce tady k Brodku. A možná, že i o něco víc. Třeba kulatých deset.
Vytrvalosti nám třeba. A počítat opravdu skrytě se štěstím.
