Víte, co je to vztah ke krajině domova? Je to diagnóza, která se týká, krom jistě mnoha jiných čtenářů, i mne. Netajím se hodnocením sám k sobě, že mám ta místa rád a rozumím jim. Vždyť jsem k nim chodil od malička. Za mlhovinou, nánosy, nebo lze napsat i balastem od lidí, rozpoznávám krásu a jedinečnost koutů, kam mne zvou skvělí slavíci. A bylo tomu tak i včera od poledního času k setmění. Byl jsem u Klenice, poblíž městského sportovního areálu. Taky lze napsat za hřbitovem, nebo prostě za „rozdvojkou“ železničních tratí. Nebo se dá říct „v šutráku“, jiní by napsali „na Bakovce“. Točili jsme tam kdysi o slavících s člověkem známým od projektu Zpět k pramenům. A tehdy, jako dnes, svítilo jarní slunce. Jenže jsme onehdy nešli až k vodě, od vývěrového zdroje po soutok. K tomu, co jsem se jako kluk při něm naučil plavat. K smíchu, když tam je dvacet centimetrů vody? A někde dokonce třicet? Když člověk projde vším nepořádkem, který snesla do vrboví omladina, to místo žije! Je tam, a s ním všechny vzpomínky. Je třeba okolní brajgl odgumovat a vnořit se do plátna pradávných časů. A klidně za přítomnosti slavíků. Ano, jsou doma a je jich pět. Vím to, mám je od toho odpoledne pod kontrolou.
Klenice tenkrát měla nařízenu regulaci a stavěly se vyrovnávací jezy. A dělaly bagrem obloukové obchvaty, aby vůbec šlo místo opracovat do budoucí hrůzy. My vodu pod obchvatem přehradili a vznikl bazén, hluboký pro kluky dost. I na plavání – „pármetrové“. A tak to vzniklo, že mne tempa najednou udržela nad vodou! Děkuji dodatečně, milá Klenice.
To místo je zarostlé mohutnými vrbami, které lezou až do vody. Naštěstí. Nikdo sem zatím nedošel Klenici „vyfackovat a napravit“. Až to udělá z rozkazu státu, bude po ptákách!
Sklání se slunce v místě, kde sestupovalo dřív, to se nezměnilo. Jen už nejsem mlád co tenkrát. Ale všechno ostatní – voda, pobřeží, vůně míst i to slunce – to dodnes vydrželo! A já tu stojím, než ptáci se pochytají, a žasnu při vynořivších se vzpomínkách. Voda od pramene po krátkém stoku je skvostně skleněná, tak jsem z ní v momentě pil. To prostě nejde jinak. Ono, když si „cvaknete“ v létě na koupališti pod hladinou, vyjde to stejně, voda je táž. A vedle Klenice? Ta je – popravdě – taky čistá. Inu, jsou místa v krajinách s pamatovákem, a já se do jednoho podivnou pěšinkou včera podíval…
