Jako bych slyšel od túje před kovárnou, protože jsem se řádně nedíval. Dívám se tedy líp a pozorněji – jasně – jak to, že jsem byl zbrklý. Vždyť tam jsou v království šištic poukrývaní uhelníčci! Odněkud přiletěli a živí se živí. Jinými slovy – jsou při životě. Není to slabé poměření jejich pobytu? Vždyť jsou najednou čilí až oči přecházejí.
Vzpomněl jsem si, jak to mám se slavíky. Tam to bývá s koukáním nesmlouvavě horší. Větve se po příletu brzy čepýří a průhlednost mizí. Oni to ví, vždyť přílet kvůli tomu i načasovali. Zmizí nám a zůstane jenom zpěv. A hrdost, že u nás jsou. Pak zmizí i ten zpěv, hrdost zůstane. Protože my jim nadbíháme při zájmu rozmnožit se. V Slavičím háji na přepracované tabuli se objeví informace o tom, že každá ležící větev na zemi, každý zdánlivý nepořádek je záměrem. Že právě to je typické pro slavičí ráj. A hned jsme se přistihli, proč ani slavíci pobyt doma nemají mnohdy lehký. Protože prostě ten „brajgl“ na zemi nejednomu vadí. Oni pak nemají kam seskládat listí pro základ domova. Poukládané větve na zemi, to byly první kroky přípravy pěvčího parku. Bylo je potřeba rozložit tam, kde jsem si myslel, že „bejlí útočné“ jimi prostoupí. Ano, jde hlavně o kopřivy. Mají u mne oko právě tak, jako u starých bylinkářů. To je panečku kytka! Ochutnali jste první jejich lístky, když derou se zpod sněhu? Ten čas se chystá, tak to v něm udělejte. Složte si takový, ať jazyk nepopálí, a pak už jen v placebo efektu pošlete na něj zuby. Nebojte se žít s přírodou v pevném objetí. Neuškrtí.
Jsme ale v úvahách zas někde jinde… Pojďme zpět k oné neprůhlednosti slavičích dómů.
Je to zvláštní království, to musím říct. Více než tisíckrát jsem v takových stál ve chvílích políčení. Znám ten záklop moc dobře. A lidé vás nevidí. To je ohromná přednost těchto chytání. Někdy vám dočista za zády prosviští „železný oř“ třeba od Kolína, jindy kšilt čepice natřásá fofr aut Dé-desítky cestou od Prahy. Pak jsou ale opravdu místa, kde v jistotě stojíte sám. Jen vám požitek tak trochu morduje jméno hladiny těsně před očima, rybníku Vražda. No tak popojdete o „kilák“ dál, a tam je taky moc pěkný klid. Za březenským hřbitovem. Už se tak těšíte na posun k Boleslavi, kde slavíky opravdu užijete. Kolomuty! Lesík uprostřed polí, tam nikdo nikdy snad nepřišel. Jak taky? Jenomže on tam stojí uprostřed stan a v něm holka, co utekla z baráku. A přeci i tam šlo zachytat. Člověk má hlavu, domluví se. Pak tedy za klidem po cestě dál na městskou periferii. Prostředí z keřů všemožných dřev, hlavně exotických. Kolem jdou v zástupu kačeny somrovat ke stánkům u obchoďáku. Vyšly si mezi lidi. To jsme to s podporou zvěře dopracovali!? Mám rád tamní rozhlásek. Ústí do dálav parkoviště a já když chystám náčiní, docela přesně vím, kdo volán ku pokladně. Tak tady klid taky neobjevím. Velikým obloukem směrem na Kosmonosy uhnu ku Stakorám. A pak jdu dolů, do nejtmavší hlíny okresu. Chaloupky! Osada městem ku sežrání. Však to i přijde. Co nevidět. Ještě ale žijí. Jednou mi z osady volala paní do rádia. Míval jsem v něm svůj pořad. Vlastně až na ono „v éteru prstem ukázání“ jsem prvně Chaloupky navštívil. Za ohlášenými slavíky. A nelitoval. Tak tedy vážení, tady – tady jsem našel opravdové ticho krajiny! Chodil okolo pámelníků a vybíral plácek pro sklopnou síťku. Viděl stromy na okraji stáří, s květy jen v hrstičce, a k sluneční straně. Do Prčic, to byly chvíle!
Od slavíků nikdy neodejdu. Právě za tohle, co mohl bych tady psát třeba do večera. Oni mne do té krajiny pozvali („vylákali“ se příliš nehodí), provedli jí a naučili číst. Rozumět jí, a mám-li pro podobné chuť – tak i obdivovat. A to jsme nestihli o kus dál „Vodárnu“. Podbabu, kde mělo být ochranné pásmo a do dneska není. Bažantnici pod Starou Studénkou – místo velebné hajní květeny. Kněžmostské nádražíčko a rybník na západ s vodou po lesním medu. Rašelinného pobřeží a křičících žluv – Stržák! A k němu básník těch časů, letitý kantor z nedaleké vsi. Chvíle u Stržáku – tak se to jmenovalo tehdy na papíře. Já bych tam rozhodně v momentě dopsal chvíle i své.
Už přetékáme výměr, nějak jsem prsty neubrzdil. Buďte zdrávi.
