Máme po půlce listopadu, což pro slavíka obecného je doba, kdy z pásu Sahelu postoupí o něco níž, do místa zimování. Pro slavíka tmavého to znamená podobné, ještě etapu a jsou v cíli.
My do těchto destinací nevidíme, ale něco už se přeci jen ví. Vždyť naše ornitologie brzy oslaví stovku! Ohromný zástup kolegyň a kolegů, kteří se v zážehu vydali po cestě přírodo-poznávání, aby každý došel při ukládání poznatků někam. Cesty mnohých už skončily, ale ta moje ještě blaženě může pokračovat. A tak odhazuji jednu prošlapanou podrážku za druhou, sádlem změkčuji otlaky v patách a místo tužky k zapisování proháním v hlavě závity.
Vážení čtenáři, je to nádherná cesta!
Některé věty a obraty najdete tady dvakrát, i víckrát. Takové přeskakujte, člověk časem vše neudrží. A nebo se na ně zaměřte, možná šlo o vložený důraz. Možná se slova chtěla v prostoru spíše připomenout.
………………………………………………………………………………………..
Zítra se sází stromoví nad Slavičím hájem po staré cestě ke Zvolínku. Počasí úplně nevydrželo, ale úkol je potřeba splnit. Chodil jsem květnatou loukou v pozdně předzimním čase a hledal statečnost. Květy mnohde ještě jsou, i když opylovači chybí. Neriskují. Moc rád se dívám po těchto obrázcích, líp se mi při tom žije. Zastavuji a někdy i promlouvám, protože výzva mne nutí. Nemůžu nalezené ponechat bez podpory.
A přeci se podnebí otepluje! Martin žádného koně neosedlal, sníh se k nám teprve chystá. Ovšem, jen ukázat se a zastudit. Aby děti zažily nebývalé. Když jsem za dětství chodil bousovskou kotlinou, bývaly zimy docela jiné. Chodím tam dnes a dobře si uvědomuji změnu, která dorazila.
Jak dlouho potrvá, neví naprosto nikdo. Ale je tu, a i opeřenstvo tím žije. Musí tak žít.
