Nevlastním takových mnoho a je to tím, že v horách jsem stovky červenek pouze ze sítí vybíral a kroužkovali jiní. Nebyl to můj projekt a rád jsem službou za vzácnou příležitost oplácel.
První záchyt (mnou) označené červenky jsem zařídil sám. A hned takový výsledek!
24.12.1983 Dolní Bousov / 4.11.1985 tamtéž.
Zimující jedinec. Co s tím? Jak celé nahlížet?
Určil jsem ji v čase kroužkování jako tohoroční, ovšem tehdy jsem toho o znacích mnoho nevěděl. Nemuselo ani tak být. Nicméně, po dvou letech v listopadu v místě potvrzena nejspíš znovu přezimující. Byl to pták místní, nebo odjinud? Těžko soudit, dnes bych takové příležitosti věnoval rozhodně větší prostor. Jasně, že v místě zimoval i v mezidobí. Po podobných nabídkách se v běhu kroužkování vyplatí jít.
Od těch časů se pochopitelně mnohé změnilo. U červenek. U mne tolik ne. Kleště mám pořád stejné, hliník je dál stejně okrouhlý, jenom mé tělo bývalo ohebnější. Červenky nejspíš též vnímají zmírňování zim a početněji u nás přezimují. Místní ale nebudou převážně, možná vůbec. A k tomu se váží dvě hlášení zbylá, naznačující původ jedinců. A jsou smutná. Společného mají ještě, že jsou obě od naší kovárny.
15.10.2014 Kněžmost / 15.4.2016 Pilvagen, Švédsko.
Je půlka dubna, kdy se pták zabil o okno, už hnízdní dobou? Ano, i ne. Takže tady s tím „původem“ musíme opatrně, na každý pád byla v naší zahradě zimním severským hostem.
A zbývá hlášení poslední…
19.10.2022 Kněžmost / 14.4.2023 Onsala, Švédsko.
I zde musíme volit opatrnost ohledně připisování původu červenky, kterou zabila kočka. Jistý je znovu severský původ i hostování v střední Evropě.
……………………………………………………………………..
Švédsko je zemí, kde se kroužkuje čile. Vzpomeňme případ se slavíkem tmavým. Sbírají za to výsledky a přehled k ornitofauně. U nás se kroužkuje též dosti svědomitě, a proto stanice chudá není.
Jak vidět z obou zahraničních nálezů, červenky to v životě nemají snadné. Podívejte se po nich, až o víkendu vyjdete na vycházku. Je jejich čas a nejedno křoví u cesty takovou hostí. Po vzoru slavíků čerstvě po rozednění i večer seskakují do hladkých lemů cest za hmyzem, který si z úkrytu vyhlédly. A o kus dál znovu. Živí se do večera, kdy vystoupají třepotavě nad krajinu a odletí dál. Zcela jistě ne vždy, a ne všechny. Soudíme přírodu a s podobným pokaždé počítejme. Jedny odletí, jiné se usadí na několik dní, najde se možná i taková, která zastávku překlopí v zimoviště. Většina jich však skutečně odletí, aby je v místě nahradily další. Které jsou mezi nimi prodlévající a které už nově příchozí, poznáme jen díky kroužkování. Jinak jsou stejné. Stejně zvědavé, stejně nebojácné, stejně na plášti zbarvené po olivách. A barvu ústřední nám napoví jméno.
Kterak jim pomoci doletět k cílům a vrátit se úspěšně zpět? Za pološera po silnicích v sevření keřů jezdíme zvolna, bez ostrých světel. Kočkám věšíme zvonce, aby je číhání vytáčelo. Okenní tabulky lepíme podle návodu k prozrazení a vzduchovky patří už jenom před brčka krepových růží. Kdo střílí jinam, je buďto sportovec, nebo debil.
