Napadlo mne to náhodou. Jdu po vyměřené cestě nad parkem, sluníčko se snaží, vítr mlčí, zvony od svaté Kateřiny dobily půldne. Jdu bubnem vzhůru na kótu 250. Vleču si ze stanice Slavičího háje skládací stoličku, dalekohled a mobil. Usedám na oblouk, mapou se ujišťuji o vrcholu – a pak mi to přijde! Vždyť sedím docela v centru kotle říčky Klenice. Na všechny strany vidět je rám, značně v dáli. Proč jsem tu nikdy takhle ještě nekotvil?! A vůkol klid sváteční neděle.
Starým dalekohledem otáčím kolem a na stoličce se přesouvám. Až sem zaletují naši žluťásci z motýlí louky, nad tuto širou pustinu. Nejkrásnější pohled je ke slunci směrem do parku. Je už pěkně velký, rozložitý. Biotopů všemožných, co člověk vymyslí. Je mi to milé. Snažíme se bláznivě pohostit každého, čeho požaduje. Ne, kecám, nemáme ještě narostlý les. Ten trošku „drhne“, protože sucho jej za léta obtěžuje. Zalévat stromy odmítám, i když studna má vody opravdu hodně.
Motýlí louka je nádherná, kdy není?! Posledně si zde jakási rodina fotila momentku. Mám ji poladěnu konečně na etapy, kolegové mi péči svěřili, tak řádím. Stehlíci cupují ty obrovské bodláky, co jsem záměrně sekačkou vynechal. Možná se kolemjdoucí diví, ale je to jen naše věc. Já si tu dělám, jak nejlíp cítím. A pak se dočkávám, jako s těmi stehlíky. To jsem letěl pro dalekohled za odměnu. Jak všechny ty nabídky zvířata najdou. Nestačím se divit.
Byl tam nějaký hodně vzácný budníček, ale to jsem promeškal. Tam jsem připravený nebyl. Prozradí tyto hosty už hlas, kterým se hecují v postupu a tuží náladu. Ten byl naprosto jiný, možná pak prolezu internet. I jsem ho samozřejmě viděl, jenže na dálku a za větvemi. Lovil v slavičím pelichaništi, tam je hmyzu! Koukal jsem na něj přímo ze dveří terénní boudy. Od kafe.
Seděl jsem dnes v centru babího léta. Pavučiny poletovaly v proudění vzduchu, dva červení luňáci termikou nad hlavou stoupali převysoko. Seděl jsem a říkal si, kolik drahého kamení musí být všude kolem, kryto ornicí. Mám slušný sběr z tohoto místa a děti už se to učí taky. Může se jim ta tvrdá nádhera hodit, já přes ně objevoval ve škole chemii i krystalickou mřížku. Tenhle typ samostudia je asi nejlepší, do člověka padá spontánně. Až babí léto odejde, začnu studovat podzim.
… Přišel nějaký větší rákosník v hlášení, tak si jej tady zítra rozebereme.
