Jde k osmé hodině „zahradní“. Velejemná síť už je na nohou, jemný zpěv králíčkův hrán. Po chvilce jeden v ní je, ale podstatnější je objekt o kus dál, vedle jezírka. Je to střízlík. Nepřekvapí o tomto čase ani on, v kněžmostských zahradách návštěvou jsou. Zmíněný však má na noze kroužek a když jej lupou pod přístřeškem studuji, tuším moc pěknou věc. Je to on, praví databáze. Ty žiješ!? Tak buď zdráv!
My nevíme a znát nikdy nebudeme u těchto drobných poutníků dny jejich žití. Být s nimi prostě nemůžeme. I tento zmizí ze zahrady a v síti už se nadlouho neukáže. Protože je prostě pryč, odletěl. No, ale – není to síla? Není úžasné alespoň v mikronáhledu být s těmi hrdiny pestrých ptačích dnů? Teď. Teď tu byl! Nefotil jsem, protože nechci zdržovat. Je v cestě za přežitím a moje účast tu neladí. Přesto jsem si nabral. Nabral i pro svůj den. Abych měl v hlavě co převalovat. Myslet na opeřence dnešního typu a mít radost nad životem.
Tak tedy: Kroužek dostal pod modřínem předminulý podzim šestadvacátého října. Ke kontrole jej předložil loni prvního listopadu. Dnes je října pětadvacátého a my se potkáváme znovu. Oba při životě. Pomineme-li silný přínos vědecký z tohoto setkání – není to při pátku opravdu milé?
::: Podobenka z loňska.
