Začínáme za světla. Desítka účastníků + já se vydáváme za hřbitov. Nejdřív ještě kroužkujeme slavíka, kterého jsem v předstihu chytil sklopkou.
Měsíc je v úplňku, moc se nám to nezdá. Zatímco zvečera slavíci ještě zpívali, teď je ticho. Svádíme to na měsíc a jsme ve shodě. Vyprávím zatím veselé příběhy z kroužkování, čas utíká. Vůbec jsem si neuvědomil, že větší tma než je tato polární záře dnes už vlastně nebude.
Probíhá pokus o chytání nočního slavíka, je neúspěšný. Zapisuji, že odchyty možné nejsou. Předcházely totiž kdysi dva rovněž neúspěšné. To „na razítko“ stačí, slavík se z místa prostě nepohne.
Je výrazně po dvaadvacáté hodině, rozezpíváváme vábničkou dva přítomné kolem prameniště a pak to začalo! Koncert všech zúčastněných (slavíků). Zkoušeli jsme do střemchy pak svítit baterkou, bez výsledku. Pták zpíval z úkrytu dál.
Noc slavíků přes váhavý začátek nakonec proběhla zdařile.
Děkuji všem, kteří vydrželi a navečer přišli.
Dávám tak trochu po Cimrmanovsku fotku z akce.
Ne, že bych neměl světlejší, ale tato nikomu neublíží, nikdo tam skoro není.